Woody Allen: Čirá anarchie

4. listopadu 2007 v 0:11 |  Recenze
Poslední dny soupeří s rychlostí jejich běhu snad jen značná pochmurnost. Zdá se, že můj nejmilejší žánr, humoristická povídka, je přijatelný i za takových okolností.
(Obrázek dodám, až se blog.cz srovná ještě o stupeň víc, a dovolí nejen text...)

Když jsem si koupil sebrané spisy pana Allena (psal jsem zde), tak mě mohlo trknout, že sebrané spisy a bestofky se vydávají vždycky těsně před dalším dílem. Naštěstí u knížek to fakt moc nevadí.
Kdo zná předchozí humoristické povídky Woody Allena, nebude nejnovějším souborem překvapen. Snad bych řekl, že oproti mladistvé tvorbě trošku méně exhibuje a jede si svůj předvídatelný a vyrovnaný styl. Tématicky se možná posunul směrem od politiky a filozofie víc k domácnosti, dětem a postavám, které jsou v jeho filmech, tj. lidem v uměleckých profesích.
Posun bych ukázal třeba na nejsilnějších tématech, jak se mi zpětně vybaví po dočtení. V souboru předchozích tvorby mi utkvěl hlavně příběh kuchaře jihoamerické partyzánské skupiny vedené rebelem Vargou. Z poslední sbírky má úderný účinek povídka Odmítnutí na téma nepřijetí tříletého potomka do prestižní školky (při přijímačkách měl trochu problémy s legem):
"Nechci nikoho jmenovat," řekl Siminov, "ale jeden známý investiční bankéř před lety neprosadil syna do prestižní školky. Prý kvůli chlapcově skandální neschopnosti zvládnout omalovánky. Ten hoch, kterého zamítla školka, vybraná rodiči, pak musel - musel -"
"Co? Řekněte mi to, Dimitriji Siminove."
"Zkrátka, když mu bylo pět, byl nucen nastoupit - do státní školy."
"Pak tedy Bůh není," pravil Boris Ivanovič.
"V osmácti začali jeho někdejší druzi studovat na Yaleu a Standfordu," pokračoval Siminov, "ale ten bídný čáčura, který nezískal doporučující posudek ze školky mající - abych tak řekl - náležitý status, se dostal jen na vysokou holičskou."
"Musel stříhat kníry," zvolal Boris Ivanovič a představil si nebohého Míšu v bílém kabátku, jak holí boháče.
"Vzhledem k tomu, že si důkladně neosvojil zhotovování vystřihovánek a báboviček, nebyl ten chlapec vůbec připravený na krutou realitu života," pokračoval Siminov. "Zbyla na něj jen podřadná práce, a okrádal zaměstnavatele, aby měl na pití. Stal se z něj beznadějný pijan. Drobné krádeže pochopitelně vedly k větším, a nakonec zavraždil a rozčtvrtil svou bytnou. Než jej oběsili, hoch vše přičetl skutečnosti, že se nedostal do správné školky."
Docela se mi líbí taková až seminární forma povídek: je v nich přiznané, že jsou vlastně cvičením na zadané téma. Většinou je v úvodu citována nějaká novinová zpráva, která autora inspirovala k napsání povídky. Nikdy jsem na literární seminář nechodil, ale myslím, že takto by bylo možno cvičit kreativní psaní.
Též mi ty kuriozity připomněly Jaroslava Haška. O něm jsem četl, že osobitý literární styl si vypěstoval záměrně právě pomocí četby novin. Velice pečlivě studoval v novinách černou kroniku, drobné komunální zprávy a inzerci; z těchto pramenů pak napájel proud drobných absurdních historek ve svých textech.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama