Dnes naposled (houseless, naštěstí ne homless)

14. října 2007 v 21:58 | -JM- |  Domácnost
Chtěl jsem psát asi čtyři recenze, ale blog je přeci jen především deníček.

Jak často člověk předává kupcům klíče od svého domu? (Alespoň v těchto zeměpisných délkách).

Trošku popotáhnu, otřu nos a zavzpomínám. Budu to prolínat aktuálními snímky.
Poslední šlofík na zahradě byl pojat důkladně - tři poctivé hodiny.
Tak napřed to byla pronajtá garsonka v Karlíně. Moc se mi tam líbilo; myslím, že takový příchod do velkého města je bezvadný. Přistěhovali jsme se tam v roce 2002, kdy ještě nestála žádná z těch administrativních budov u řeky.
Poslední kusy nábytku posloužily ještě těsně před naložením na jedno kafe. Kupující se již blížili na převzetí.

V srpnu 2002 jsme jeli na dovolenou do Bulharska. Náš dům byl zatopen asi do metru a půl. Ale povodeň se snese, když jste pryč sbaleni na dovolenou a schránku máte v nejvyšší řadě, takže voda končila přesně pod ní. Přesto však o nás říkám, že jsme oběti povodní, neboť jsme před odjezdem dali do čistírny v ulici naše nejoblínější povlečení. Po povodních už jsme povlečení jaksi nenašli. Ostatně už nikdo neviděl ani tu čistírnu.
Lžící u stolu Jáša dneska polívku nechtěl. Ale pít jí z misky v dědovo autě - to je jiná! Všichni byli happy...
Mohlo to být ale podstatně smutnější, protože na letiště jsme jeli metrem a auto jsme nechali před domem. Zachránili nám ho naši velkou duchapřítomností a i trochou štěstí. Historka zní následovně: maminka nad ránem slyšela komára i vyhnala tatínka by ho ulovil. Ten pak již nemohl usnout a šel si pustit televizi. Bylo před pátou ráno, pustil si teletext. Tu zjistil, že hlášení primátora z přechozího večera, že vše je velice pod kontrolou, nebylo případné. Karlín se evakuoval. Tatínek neváhal, všechny posadil do auta a vyrazil z Varů. Do Karlína už byl přístup zakázán, tak nechali auto někde kolem sedmé ráno na Letné. Seběhli dolů a naše auto už bylo v ulici poslední. Asi by ho už nikdo neodtáhnul, protože voda stoupala každou minutou. Vzali v bytě klíč a automobil zachránili společně s pískomily (pískomily jsme tam nechali, protože po dobu dovolené se měl v bytě stavět pan bratr).

My se mezitím cachtali na lidových plážích Černého moře. Jak je mým zvykem, každé ráno jsem si koupil nějaké lokální noviny. Dodnes mám schovaný list Novinar, kde na titulní straně je veliká fotografie člunu plujícího Křižíkovou ulicí, hned za rohem s Vítkovou, kde jsme bydleli.
Novinar 15.8.2002 - Karlín od Černého moře.
Pak byly Ptice. A od dneška už tam nemůžeme... I když historií ještě zdaleka nejsou, protože všechny ty přepisy jsou teprve před námi.
Jeden celkový snímek jsem prostě musel. Tak - pá pá...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | 15. října 2007 v 13:24 | Reagovat

Kdyby rodiče pohotově nezasáhli, mohl jsi vidět další den v Novinaru vaše plovoucí auto. Máš nesmírně akční rodiče, to se cení.

2 Chachina Chachina | 15. října 2007 v 22:04 | Reagovat

To bych i já slzu uronila....

Jinak děkuji za písničku /po přečtení tohoto článku se nemůžu zbavit popěvku "Nestarej se, ženo má, že my nic nemáme, zabijeme komára, masa naděláme...." ;-)

3 Sargo Sargo | 17. října 2007 v 10:26 | Reagovat

Koukám, že můj včerejší duchaplný komentář se neuložil. Co dělat.

Snad jen dodat, že jednou přijde den, kdy dětičky vystřelí z domu a začneme opět shánět garsonku v Karlíně... :-D

4 Chachina Chachina | 20. října 2007 v 16:16 | Reagovat

Sargo: Já jen doufám, že se toho dožiju.. ve zdraví.. (a bez peněz) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama