Jééé, no to je krásná knížka

13. srpna 2007 v 21:53 | -JM- |  Recenze
Tyto knihy se nerecenzují. A přitom, když je volnější ráno, přelouskáme je běžně čtyřikrát pětkrát za sebou.

Rozhodl jsem tu nespravedlnost napravit a představím dnes dvě naprosté knižní hitovky.
Z Levných knih na vandr. Jé, má čepici. A tady kytí, koukej.
První je Jak šlo vejce na vandr. Nenápadná publikace z Levných knih je držák už nějaký ten měsíc. Byly doby, kdy její sláva zářila nejjasněji ze všech a četli jsme ji pozorně od začátku do konce a potom ještě výběr nejlepších scén.
Celkově je to už dost profláklý. Ale tahle stránka je stále populární - nejspíš protože je tam pejsek pejsek pejsek, jééé haf haf! Pardon... je tam pejsek. Asi proto je to tady už roztržený. Přemýšlíme, jestli ještě budeme kupovat náhradní výtisk.
Ale ještě dnes Jáchym vzpomene občas starých přátel a začteme se. Zpravidla ale vydrží jen jednu nebo dvě nejoblíbenější stránky.
Nebyl jsem u toho, ale bylo to myslím právě tady, kde Jáchym poprvé ukázal něco na obrázku. Byla to závěrečná dvojscéna krize a bezprostředně následující katarze celého příběhu, kdy vejce narazí do skály, rozbije se a vyběhne z něj kuře. Na výkřiky "kde pípípí ukaž kde je pípípí" bylo dříve ukazováno kuřátko. Dnes už je to samozřejmě hodně trapná zábava pro mimina. Na dotaz se člověk dočká jen útrpného pohledu. V lepším případě.
Happy end. Bác! úúú, vajíčko se rozbilo, skořápka je na kusy. Ale už je z něj kuřátko pípí pípí už běží hurá hurá!
Druhou bombou je Veselá rybka. Zatímco Jak šlo vejce na vandr je jednoznačně epická dějová záležitost se spoustou slov, Veselá rybka je něco jako povídková sbírka, protože jednotlivé stránky spolu nesouvisejí a představují uzavřené interaktivní scénky.
Jak je ta rybička smutná, co se jí asi stalo?
Zdaleka nejoblíbenější je hned první eponymní pecka o rybičce. Minulý týden jsem jednou málem neodešel do práce, protože i po dvacátém přečtení byla tahle záležitost veselá. Skoro bych řekl, že teprve po několikaté se do toho předčítatel dostane a dovede do toho vložit ze sebe všechno.
Chichi cheche chocho.
Možná to ani není obdoba povídek, ale přímo básnické sbírky. Když recitátor naplno sjede párkrát, jak je ta rybička smuuutnáá, strááášněě smuuutnáá --- a už je veselá chachachá chachachá, tak plně pochopí, že slova jsou zde k vyjádření něčeho jiného než je jejich pravý smysl, něčeho skrytého za nimi.

Nejsem schopen vyjádřit, proč zrovna tyto dvě záležitosti obsadily vrchol hitparády a proč těch ostatních třicet velice podobných publikací živoří ve stínu. Ale je to zkrátka fakt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | 13. srpna 2007 v 22:37 | Reagovat

Dneska jsi pobavil. Knížka o rybce nás rozjařila. U nás byla vždycky v této době největší hitovka kniha říkadel Josefa Lady. Častým omíláním jsme se vypracovali k jedinečnému přednesu, který, jak jsme vyzkoušeli, zaujme i cizí mimina. Možná by se na trhu uchytila příručka "Jak předčítat míminům", napsal bys kapitolu O rybičce?

2 Jana Jana | 13. srpna 2007 v 22:38 | Reagovat

Jak píšu "nás", tak je to i za Toma, samozřejmě.

3 jm jm | 13. srpna 2007 v 23:21 | Reagovat

Jana: Díky. Plurál jsem odhadl přesně:-))

Jak předčítat miminům by potřebovalo spíš audioknihu. O rybičce bych po nějakém menším rozběhu zvládnul - je to takový prostější žánr i v poměrech kojenecké četby:-)

4 jm jm | 13. srpna 2007 v 23:39 | Reagovat

dodatek: Samozřejmě případné kompilace bych se účastnil s vědomím, že jsem naprosto juniorní přispěvatel oproti takovým matadorům, jako musíte být Vy!

Když si představím, že bych měl za sebou ztvárňování smutné rybky 3 Jášíkům za sebou na časové ploše nějakých 5 let, tak se sám děsím, jestli se z toho nestává již nový druh bojového umění, kde bych měl černej pásek.

5 Jana Jana | 14. srpna 2007 v 8:01 | Reagovat

Nevím, jestli se jedná o bojové umění, ale rozhodně je to trošku pervezní zábava, když si ve stopadesátém opakování musíš najít potěšení i pro sebe. :-)

Tomáš takto naučil děti říkadlo :"Kalamajka mikmikmik, oženil se kominík, vzal si CHLAPA Elišku..", k tomu má teorii o absenci žen v díle J. Lady. Zvlášť Eliška vypadá jako převlečený chlap, doporučuju shlédnout.

6 jm jm | Web | 14. srpna 2007 v 8:28 | Reagovat

Vidím, že nazrála doba se sejít, neboť jak nemáte blogy, známe jen politické názory pana TN, ale ne jeho názory kulturní!

7 LittleKey LittleKey | 14. srpna 2007 v 9:20 | Reagovat

Na dovče se mrňous dostal ke knížce U nás na statku. Na jednotlivých stránkách je postupně zobrazeno asi vše živé i neživé co lze na statku nalézt, včetně dojícího přístroje, motorové pily, nakladače a pod. Knížka mi připadá značně nevyvážená, protože zobrazované předměty jsou někdy velice složité na pochopení viz. dojící přístroj nebo nakladač, nicméně tráto(traktor), ráby ráby(hrábě)a zejména kobi(kombajn) způsobily, že momentálně tato knížka obsadila první příčku hitparády.

8 Jana Jana | 14. srpna 2007 v 18:41 | Reagovat

Návštěva je dobrý nápad, za "kulturní" postřehy bychom rádi rady realitní znalkyně Sargo, jak najít  byt ke všeobecné spokojenosti. Ale můžeme až v září.

9 Markisha from markisha.blog.cz Markisha from markisha.blog.cz | Web | 14. srpna 2007 v 23:11 | Reagovat

jejda...Jak šlo vejce na vandr jsem měla taky jako batole, ale jiný vydání samozřejmě

10 Sargo Sargo | 15. srpna 2007 v 10:20 | Reagovat

LK: klobouk dolů před Péťovou slovní zásobou :-)

Dnes jsme strávili ráno s Malým pejskem - totéž, co rybka, jenom v bledě žlutém ;-) Hlavně že se to hýbe... Jééé! To je velký kůň! Podívej, má táááákhle dlouhé nohy... (ideální místo rozcvičky). ;-)

Jana: výborně, v září se na vás těšíme :-) Rada je jediná - musíte se nečekaně nadchnout pro něco, co jste vůbec neplánovali. Člověk tím pádem nemá předem rozmyšlené možné problémy a vidí to náramně růžově. :-)) (Spokojenost stále naprostá, tak to snad funguje. :-))

Markisha: Žáček je moje top, ty básničky nemají chybu :-))

11 jm jm | Web | 15. srpna 2007 v 12:00 | Reagovat

Tak na realitní rady jsem zvědav, protože jsme z toho již poněkud znaveni. Já na to nebudu mít pomyšlení, dokud nepřijdou prachy za barák, do tý doby mi to nepřipadá zábavné.

Když si vzpomenu na naše úkony ohledně bydlení, tak mě docela mrazí: jak jsme byli objednaní na čtvrtek ráno na řadovky a změnili jsme to ve středu večer na základě bytu nalezeného v úterý v noci, jehož středeční prohlídka se konala jen proto, že to Sargo zapomněla zrušit. Když vidím dneska tu řadovku, tak bych ji absolutně nechtěl a měli bysme s tim dost problémy.

12 DJ DJ | 15. srpna 2007 v 14:56 | Reagovat

Pěkná recenze, stravitelná i pro DJ.

Majda nyní miluje velké knihy pro dospělé a stále ji baví týdenní tisk. Když jsem stěhoval knihovnu, některé knihy jsem před jejími zraky nesměl ukládat do krabic, protože si je zrovna chtěla číst.

Kniha "vejce šlo na vandr" mi vadila už v dětství, protože mi nešlo do hlavy, jak vejce může chodit, vejce se může maximálně kolíbat, kutálet nebo rotovat, ale to by pak nemělo obličej stále na jedné straně nebo čepici na hlavě, ta by spadla. Tohle je moje vzpomínka na tuhle knihu. Upřímně. Jsem divnej, ale Majda mi nedávno naznačila, že to občas vnímá podobně.

On ten technologický přístup k životu je někdy břemeno :o).

13 Sargo Sargo | 16. srpna 2007 v 12:04 | Reagovat

JM: štěstí přeje připraveným! :-)))

DJ: jestli si to pamatuješ, tak už jsi na to byl moc velký a měl sis číst Vinnetoua :-D

Ale autor to asi tuší sám, neb:

"...a vyběhlo honem ze vrátek

přesto, že nemá nožky."

Na podobné věci mi babička odpovídala "tak je to zařízeno v Africe", což byla velmi obskurní odpověď, protože mi už navždycky zůstal dojem, že v Africe je horko, hladové dětičky, na které musíme poslat každý korunu (to byly ty školní akce) a nějaký záhadný úřad, který řeší všechny ty věci, co se musí nějak potvrdit, jinak by nefungovaly. :-))

14 DJ -> Sargo DJ -> Sargo | 17. srpna 2007 v 11:26 | Reagovat

Já to použil jako příklad, jak někdy zjednodušená věc může v dítěti vyvolat otázky a ovlivnit vnímání věcí.

Fakt na to bacha. Mne to poznamenalo hodně. třeba mi maminka říkala, že až mi bude třináct, nesmím mít moc rád holky, protože by mohly otěhotnět. já se pak modlil, aby mi už bylo 14, aby to hnusný životní období bylo za mnou (v cca 9 letech). No.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama