To zase byla nocovka! (flink úderníkem)

1. června 2007 v 14:56 | -JM- |  Nesportovní výkřiky
Safra, úplně jak za mladejch let. Úplně jsem z toho rozjařen.

Napřed jsem včera doufal, že poslední bus ve 23:50 to jistí. Ale rychle jsem pochopil, že nejistil. Tak jsem to přestal hrotit, zahleděl se na střechu panny marie sněžné a zdrtil to do rána.
Našel jsem tady na HD jeden starej jpg, když jsem zkoušel tehdy novej foťák. Je zapakovanej asi na 99%, takže kostičky jsou skutečně nepřehlédnutelné.
Má ta non stop práce svoje kouzlo a nedělá se v tom nočním klidu vůbec špatně. Ve skutečnosti to ale nebyla pravá nocovka, protože ve tři jsem si lehnul (nechápu už přesně jak) na svojí židli a vzbudila mě až v pět uklízečka. Dal jsem si spršku, lehnul k soustruhu a na půl devátou bylo hotovo. Jídlo mi zbylo ještě od večeře a byla tu i košile, takže paráda.
Jo, to je tak, když se člověk tejden flinká a odkládá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Carril Carril | Web | 1. června 2007 v 14:59 | Reagovat

Ahoj x)) Na mém blogu je soutěž o nej blog x)) Přihlaš se pls x))  http://carril.sblog.cz/2007/05/31/2620

2 JR JR | Web | 1. června 2007 v 17:47 | Reagovat

Uf! Myslel jsem, že taky úderničím, ale teď vidím, že 12-14 hodin denně je prd a že mám vlastně pohodu :-)

No, hlavně když se to pak ukáže na těch příjmech (v těch pětačtyřiceti)!

3 jm jm | 1. června 2007 v 19:54 | Reagovat

Jenže jak říkam, v drtivé většině plyne úderničení z lemplovství, že něco odkládam, když bych to mohl udělat v klidu. A poslední den se to pak nějak nečekaně sejde.

4 jm jm | 1. června 2007 v 20:01 | Reagovat

V této souvislosti nemohu nevzpomenout úžasné historky velkého pana lékárníka, co mi řikal předloni nebo tak nějak: v květnu hovořil s nějakým strašně hodným klientem, že by mohl něco udělat, ale vůbec to nespěchá, a že to udělají až po prázdninách.

Kolem vánoc se to pak zrovna nehodilo, ale mluvili o tom. Přišel nějak únor a klient se tak nesměle ptal, co jako s tim je. To už se strašně styděl a slíbil mu to do úterka. V úterý se mu do toho nechtělo, tak ve středu ráno to slíbil do večera. Začal odpoledne. Jak na tom dělal, tak si uvědomil, že to je strašně komplikovaný a strávil noc horečnatejma rešeršema. Odevzdal to nějak ve čtvrtek večer na pokraji zhroucení.

5 hablina hablina | Web | 1. června 2007 v 20:03 | Reagovat

Tady u nás zemřel předevčírem jeden workoholik na infarkt, bývalý starosta, bylo mu 58 let.

6 jm jm | 1. června 2007 v 20:07 | Reagovat

Já moc nedělam, z toho bych myslim neonemocněl. Jenom mam často bobky z průseru, a to mi dává občas dost zabrat.

7 DJ DJ | 1. června 2007 v 22:32 | Reagovat

Nějak to taky řeším, míru práce... Ale přes noc jsem nepracoval od vojny, zkusil jsem to, ale to zděšení paní uklízečky mi stačilo jednou :o)

Jak psal JáraR, snad se to promítne :o)

8 DJ DJ | 3. června 2007 v 20:34 | Reagovat

Teprve dneska jsem si uvědomil v jakém významu bylo myšleno slovo úderník. Já z té vojny zgumovatěl. To víte, rozborka, sborka samopalu a pak pod slovem úderník si představuju kovovou součástku.

9 JM JM | 3. června 2007 v 20:51 | Reagovat

DJ8: Proboha, ta mladá generace...!

DJ7: Jednou dvakrát za rok si zaponocuju a zpravidla je to velice euforický zážitek, na kterej rád vzpomínám. I teď z toho mám skvělý pocit. Jenom jednou před lety si vzpomínám, že to bylo hodně smutný, když se mělo podepisovat asi 20 věcí. Vidim to jako dnes: bylo půl druhý ráno, já tam byl sám, naprosto jsem netušil, co všechno a jak mam udělat. Seděl jsem na zemi a bylo mi blbě.

10 DJ DJ | 4. června 2007 v 22:46 | Reagovat

Tak tahle tomu rozumím, taky to mám. Většinou ne překvapí, kolik se toho zvládne, když nikdo neotravuje.

Jen mne ráno bolí hlava z únavy :o)

Jaká mladá generace, byls v Rusku před rozpadem SSSR? Já ano, tři týdny na táboře a údernice ve fabrice jsem viděl. Nebyly z kovu, byly z oceli.

11 lékárník MB lékárník MB | 8. června 2007 v 12:42 | Reagovat

mě se líbí jak jsi tam zdůraznil ten pohled na kostel. Cítím v tom určité nadpřirozeno. Skoro jako by Ti ta paneka Maria pomohla najít sílu ke splnění nadlidského úkolu.

Měl jsi ještě zdůraznit, že v tu chvíli se nebe rozestoupilo a z kostela zasvítil jasný paprsek přímo doporostřed spisu. Nato se snesli archandělé Michael a Gabriel a každý drže v ruce 11. komentované vydání obchodního zákoníku od nakladatelství C.H.Beck uchopili Tě v podpáží, usadili na židli, rožnuli monitor a vetkli olivovou ratolest do klávesnice. Pak se jali až do rána předzpěvovati libými vícehlasy jednotlivé části obchodního zákoníku dokud nebylo dílo zcela hotovo. A ta uklízečka.. to byl ďábel

...a to se stalo. Teda u nás ne, ale Polsku se to mohlo stát

12 jm jm | 8. června 2007 v 13:58 | Reagovat

:-))))

Je to sice sobecké vůči rodině, ale musím říct, že takhle přes léto se začíná dobře dělat až kolem té osmé večer. Zajde slunce, můžu si otevřít rolety a v tom klidu si docela i ten výhled vychutnam.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama