Z dob čajovnického povalování

17. dubna 2007 v 21:54 | -JM- |  Recenze
U této knihy si nejvíc vzpomínám na nákup.

Byli jsme před pár lety na takovém lehce bezradném nedělním výletě od tchánstva do Jihlavy. Prošli jsme ZOO, potom jsme vystoupali na náměstí. Docela se mi líbilo - o prosluslém Prioru uprostřed jsem věděl předem, takže jsem byl rád, že tuto architektonickou pozoruhodnost vidím na vlastní oči.
Říkal jsem si, že situace si žádá posezení v čajovně, trošku se srovnat a zarozjímat si. (Tehdy ještě bezdětně rozvinutý) instinkt mi říkal, že někde těsně vedle náměstí určitě nějaká bezvadná čajovnička bude. Tak jsme bloudili okolo - a taky že byla, a jaká! V dolním rohu náměstí bylo mrňavé stylové knihkupectví pro krajské rádobyintelektuály a zastydlé novoromantiky, takže jsem se tam cítil od první chvíle ve svém živlu. Prodejna byla propojena s bezvadnou čajovnou, takže si člověk mohl listovat hned u čaje.
Koupil jsem si tam podivnou zádumnou knihu o starých stezkách s názvem Duše krajiny - Staré stezky v proménách věků, autor Radan Květ. Sargo měla taky nějaký úlovek. Přemístili jsme se pak vedle. Tam dokonalost pokračovala: obsluhovali tam nějací dva superslušní úslužní mládenci gymnazijního věku, dokonalí koloušci. Tři čtvrtě hodiny nám vařili jogi a byl tak skvělý, že jsem si sekli repete.
Řekněme si rovnou, že Duše krajiny je dobrá právě tak ku vyplnění prázdného nedělního podvečera při čekání na jogi v provinční čajovně. Čtení je to místy lehce legrační, protože ono o pravěkých stezkách toho není tolik co říct, tak se autor hodně opakuje. V každé kapitole skáče od starší doby kamenné až po současnost. Většinou ale skončí u drobných barokních náboženských staveb v krajině a u konstatování, že se přesně neví, kudy se chodilo, ale většinou tudy, kudy to bylo příjemné. Hlavně ale to není nic moc prehistorického.
Pod městem je schovaná stará stezka a kámen ji pořád značí
Ale to opakování moc nevadí. V zásadě totiž k rozšíření obzorů stačí pouhé upozornění na to, že ve starých dobách se lidé pohybovali právě po stezkách, které se tu zachovaly, tu nikoliv. Konkrétně se popisuje moravský úsek jantarové stezky, dále pak středověká stezka pro poutě z Prahy do Staré Boleslavi a pak různé místní stezky na Moravě.
Zajímavý postřeh je, jak se staré stezky projevují v plánu měst.
Docela typické pro vědu o prehistorických stezkách. Na této fotografii není vůbec nic, jen pole a vlevo neznámý pán. Co na tom má připomínat římský vojenský tábor nad Přibicemi, to ví jen badatel a nechá si to pro sebe.
Škoda, že není pravděpodobné, že by nějaký čtenář tuto knihu též znal, protože bychom mohli zavtipkovat na téma neustálého opakování, jak autor stezky hledá ve starých vojenských mapách v měřítku 1:75 000.
Docela by mě zajímalo, kudy vedla nejstarší stezka ze Sedlece do Lokte. Nejspíš nějak přes Čankovskou k nějakému brodu v Rybářích. Hezčí by to ale bylo přes Rosnice a vysílačku.
Na závěr navrhuje p. Květ zavést nový vědecký obor stibologie, který bude zkoumat - ano, prehistorické stezky. Nerad se sázím, takže nebudu tipovat, kdy a kde vznikne první taková katedra a kdo bude jejím prvním vedoucím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wu Wu | Web | 18. dubna 2007 v 10:04 | Reagovat

To knihkupectví je asi začarované. Právě tam jsem si - tuším - koupil Krajiny vnitřní a vnější od Václava Cílka. Možná tam mají nějaké krajinářské zóny? :)

2 Jana Jana | 18. dubna 2007 v 13:23 | Reagovat

"Bezdětně rozvinutý"? Nad poměrně velkou frekvencí Tvých blogů a zajímavým výběrem témat jsme se včera s manželem shodli,že máš toho času stejně pořád docela dost. :-)

Zkoumat prehistorické stezky? Už vidím, jak máte jednou s Jáchymkem společný (lehce podivný) koníček...

Jednou jsme šla po Moravě s kamarádkou archeoložkou a bylo zajímavé, co dokázala z krajiny (pro mě úplně obyčejné) vyčíst.

3 jm jm | 18. dubna 2007 v 13:29 | Reagovat

Wu: dobrý:-)

Jana: Díky, díky. Já myslím ani netvrdím, že nemám čas, zvlášť pokud je to něco, co člověk může libovolně drobit do malých chvil, jako třeba čtení. Popravdě hlášku, že nemá čas, nikomu nevěřím, tak sám se ji snažím neříkat. A na čtení je čas přinejmenším v MHD - to je každý den skoro hoďka a půl jako základ, něco před spaním, něco o víkendu a tak... Většinou tu zatím píšu o věcech, co čtu poněkolikáté, takže tam přeskakuju, co mě nebaví.

4 jm jm | 18. dubna 2007 v 13:41 | Reagovat

jo, ale vlastně proč jsem psal o té bezdětnosti: na čajovnách mě bavilo hlavně se tam uklidnit a úplně jedinečně soustředěně a klidně se tam dá konverzovat. S mrňousem už tam nechodíme - skoro -, protože o klidu a konverzaci nemůže být už řeči a navíc už by i hrozilo i rušení ostatních. To halt v Metropoli v bufetovém centru nebo v človíčkově fakt nehrozí. A navíc tam mají ikeácký plastový stoličky na futrování dorostu...:-)

5 pm pm | 18. dubna 2007 v 17:25 | Reagovat

Kolem toho knihkupectvi jsem nedavno sel. Pamatuju se na to proto, ze ta velmi esotericky zarizena vyloha se neda prehlednout.

6 Sargo Sargo | 18. dubna 2007 v 20:54 | Reagovat

Jana: vzhledem k frekvenci, s jakou mi pan JM doma vypomáhá, si na nedostatek času opravdu nemůže stěžovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama