Pravicoví inženýři (2035 ve filmové podívané z 1936)

28. února 2007 v 13:36 | -JM- |  Recenze
Asi před pěti lety mě oslovil český sci-fi president pan Rampas, zda bych nesepsal něco o utopiích pro centrální český sci-fi fanzin Interkom. Sepsal jsem následující recenzi amerického filmu, který jsem viděl v italském znění bez titulků, přičemž italsky neumím. Na druhou stranu: kdyby člověk psal jen o tom, čemu rozumí, tak kde bychom byli s blogama, že. Kupovidu mi tento příspěvek neotiskli, což se mi u Interkomu nikdy jinak nestalo. Už jsem si občas na tuhle křivdu ani nevzpomněl, když jsem onehdá na harddisku našel ten soubor. Co v Interkomu opovrhováno, bude na blogu aplaudováno! (Možná ne, ale to neva.)

Pravicoví inženýři (2035 ve filmové podívané z 1936)
Stydím se, že se opovažuji vystoupit s tímto příspěvkem o britského filmu režiséra W. Z. Menziese z roku 1936 podle scénáře velkého H. G. Wellse. Snímek jsem, pravda, viděl; získal jsem ho výměnou za české filmy od italského fanouška, který chystá o fantastických filmech knihu. Avšak způsob, jakým jsem k videokazetě přišel, se neblaze projevil na mém pochopení díla a na úrovni tohoto referátu. Kazetu "Things to Come" (nevím, zda existuje ustálený překlad, snad "Věci příští") mám totiž v dabované italské verzi pod názvem "Nel 2000 - Guerra o Pace? Vita Futura". Neblahé důsledky jsou dva: jednak neumím italsky, a proto si nejsem vůbec jist, o čem herci hovoří a jaký je přesně děj. Za druhé: italský distributor patrně přivezl film do Itálie pozdě, když už se filmová budoucnost propadla v realitě do minulosti. Spekuluji, že to byl asi důvod, proč ve vysvětlujících titulcích byla data jednotlivých epoch posunuta poněkud do budoucnosti ve srovnání s originálem (jak se mi zdá z informací na webu). Informace v této zprávě mohou být tedy neúplné a zavádějící. Informace, které nejsou zavádějící, jsou pak zpravidla nepůvodní, neboť jsem byl nucen hledat
poučení jinde.
Kohouti na smetišti
Proč vůbec zařadit "Things to Come" do speciálu o utopiích? H. G. Wells ve snímku rozvíjí svoji vizi budoucího vývoje od roku 1936 až do utopické budoucnosti roku 2035. Umělecky se záměr nevydařil, je příliš školometský. V recenzích se poukazuje na několik momentů, kde se tvůrcům filmu podařilo přinejmenším odhadnout detaily, jak se v budoucnu opravdu staly.
Vše začíná v roce 1936, kdy propuká světová válka. Kvetoucí život metropole je přerušen náletem a bombardováním, které v podstatě odpovídá pozdější skutečné bitvě o Anglii. V následujícím bezvládí lidstvo téměř vyhyne na záhadnou nemoc. Při zvládání smrtelné infekční horečky se postupně vytváří nová společenská organizace. Nejodhodlanější jedinci vedou odstřelování nakažených. Po několika letech epidemie přejde a lidstvo začíná v ruinách starých metropolí novou cestu pod vedením lokálních bossů s poněkud feudálním chápáním vlády. Tuto fázi patrně tvůrci zamýšleli jako svého druhu anti-utopii, retardovanou budoucnost. (Český divák si jistě vybaví v té souvislosti úvahy o spontánním vytváření řádu v postkatastrofické situaci, oblíbené to téma románů Ondřeje Neffa.) Kriticky je zobrazeno nehumánní zabíjení nemocných. V této části filmu jsem se naučil slovíčko "sparare". Dle slovníku to znamená "střílet", což jsem však zrovna pochopil i bez slovníku.
V metropoli vládne "il capo", který připomíná Mussoliniho (přinejmenším ho tedy připomíná v mé
italské verzi). Drobné války mezi lokálními vládci jsou zobrazeny na příkladu dobytí sousedního
území, kdy il capo získá přístup k ropě. Obyvatelé tedy již nemusí tahat několik zachovalých
automobilů za koňskými povozy. Především však kápova armáda získává letectvo a situace pro něj
vypadá nadějně.
Křídla nad světem
Až v této chvíli konečně přichází to pravé ořechové scifisticko-futuristické, na co postmoderní
retrogardní zvrhlík čeká. Přilétá nadčlověk v malém létadle, oblečen v černé přiléhavé uniformě s
podivným jakoby lavorem za hlavou. Prý se jmenuje Airman a je vůdcem sekty angažovaných vědců, která si říká "Křídla nad světem". Jeho vzhled je úchvatný: zachmuřený, vysoký, vyzáblý a šedivý.
Tento nadpilot jde vyjednávat s il capem a vysvětluje mu, že je potřeba překonat rozdrobenost a že by to chtělo nějaké to "imperium universale". Il capo však zatvrzele odmítá odevzdat moc, a tak se nadpilot později vrátí i s celou eskadrou svých kamarádů v hypermoderních létadlech typu katamarán.
V úchvatném leteckém souboji pobijí ubohé dvouplošníky, které proti nim pošle il capo. Když jsou
letadla obránců vyřízena, shodí hoši v černých uniformách na město plynové bomby, které všechny
uspí. Jenom kápovi nedělá plyn dobře a rovnou umře; nadpilot později nad jeho tělem pronese krátkou řeč na téma, že kápo zemřel, protože právě zemřel jeho starý svět.
Hospodářský plán
Příchozí osvoboditelé poté přijmou do své černokošilové party i pokrokové elementy ze stávajícího
obyvatelstva. Zavedou pořádné plánování a výstavbu pod vedením šedivého nadpilota, nyní již
prezidenta. Někdy tak nejpozději od roku 2000 už jde všechno jako po drátkách: stroje dobývají
poklady země, město se rozrůstá ve futuristickou metropoli částečně skrytou pod povrchem. Tato fáze je zobrazena dlouhou sekvencí zvláštních efektů, které stojí z celého filmu nejvíce za shlédnutí.
Funkcionalistický sen o megatechnice přetvářející Zemi, dlouhé záběry na obrovitánské stroje čnící
jakési záhadné úkony na automatických linkách. Převážení ohromných stavebních dílů a jejich
umísťování jeřáby do mrakodrapů. Budovatelský sen o koncentrované vůli a organizované síle.
Za nový životní prostor
Za městem staví prezident mamutí dělo, z něhož chce vystřelit projektil s posádkou do vesmíru. Proti tomu se však formuje opozice. Její pikle vrcholí extatickým vystoupením opozičního vůdce, které přenáší holovize ve velikých trojrozměrných obrazech na ulice, kde je sledují davy. Na holovizce na svém stole sleduje projev i prezident. Odpůrce technologií přesvědčí davy a vede je za město, aby rozbořili "cannone astrale", hvězdné dělo. Prezident-nadpilot ale tuší, co si rozvášněný dav ekologistů vybere za cíl symbolického útoku na technologii. S hrstkou nejbližších odletí nádhernou bílou helikoptérou: ta je prý pěkně předňatá tvůrci, neboť v době výroby filmu prý ještě takové neexistovaly.
Opozičník a prezident na sebe chvilku pokřikují přes propast, aby se získal čas pro nastoupení posádky do projektilu, jeho zdvihnutí jeřábem a vhod shora do jícnu astrálního kanónu. Zaujalo mne, že astrální kanón je z hlediska nabíjení vlastně předovka. Dav ztrácí trpělivost a běží do kosmodromu a rozbíjí vše. Scéna je dlouhá, komparsu málo, takže řada záběrů se v nejlepší ed-woodovské tradici užívá opakovaně. Na poslední chvíli dělo vystřelí.
Četl jsem u jiných, že prý vystřelovat lidi do vesmíru dělem je hloupost a že by se rozplácli. A že je to jasná falická metafora. A že to prý tvůrci všechno už tehdy dobře věděli a dali to tam schválně. To nemohu posoudit.
Závěrečná scéna je representována vzrušeným projevem il presidenta k nějakému poradci. Prezident zuřivě gestikuluje před oknem s pohledem na noční oblohu. Podle mě mluví asi o tom, že imperium universale by mělo vyrazit i do vesmíru a získávat životní prostor dále i na jiných hvězdách.
… nožičky a závěr
Dílo bych zhodnotil tak, že se mi sice moc nelíbilo, ale jako snobská zábava je velmi
doporučeníhodné. Filmových utopií zprava zase tolik není. Jedinečný je "The Shape of Thigs to
Come" především šíří svého časového záběru, zarytou vážností inženýrského zamyšlení nad
pokrokem. V paměti vám zůstanou industriální záběry z budování budoucnosti, zaměřené na důlní
techniku a stavebnictví jakožto estetické objekty. I když je to estetika poněkud totalitní, která se opájí mocí. Vizuální hodnotu má jistě i letecká bitva.
Pokud jde o myšlenku filmu, chápu motivy tvůrců: nejen je trápí, jak lidé plýtvají energií na
zbytečnosti. Jejich odpověď v podobě vědecko-militantní sekty, která násilím sjednotí svět a napře
všechny síly k expanzi do vesmíru, je dnes však méně atraktivní než byla v roce 1936. A živelné
rozbíjení techniky není také tou alternativou, o níž by dnes bylo módní uvažovat.
A hlavní poučení? Snažte se vždy mít filmy v jazyce, kterému rozumíte alespoň trochu. A když tuto
podmínku nedokážete zajistit, nepište o nich, prosím, do časopisů. Děkuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wu Wu | Web | 1. března 2007 v 9:48 | Reagovat

To se divím, že to neotiskli. Možná jim neseděl styl humoru :). Mně se nejvíc líbí poslední věta :).

2 Sargo Sargo | 1. března 2007 v 10:51 | Reagovat

Nevím už, jestli jsem to vydržela sledovat celé. (I když "sparare" utknělo i mě, když potkám nějakého Itala, můžu se blýsknout ;-)) Ale dovedu si to dobře představit jako výtečný materiál na promítání v závěrečné fázi nějaké zábavní akce, tedy pod podmínkou, že všichni přítomní se mají kam pohodlně natáhnout. Lepší film na komentování, než ten, kterému nikdo nerozumí, snad ani nemůže být. ;-)

3 JM JM | 1. března 2007 v 18:08 | Reagovat

Wu: děkuji za uznání. Já jim to neotištění nemám za zlé; už tou délkou je to problematický text...

4 Jan Vaněk jr. Jan Vaněk jr. | Web | 21. ledna 2010 v 23:49 | Reagovat

S křížkem po funuse, ale přece jen pravda by měla zvítězit aspoň v poslední instanci: Interkom článek otiskl v čísle 6-7/2002; zabral méně než 1,5 stránky z 28.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama