Blogy jsou nějaký mrtvý

16. ledna 2007 v 22:51 | -JM- |  Zajímavosti
V práci schůze, synátor po večerech ječí.

Dejme si tedy dvě docela pěkné unplugged verze pomalých věcí od depešáků:

Clean (tu hlavně),

Waiting for the Night.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chachina Chachina | 16. ledna 2007 v 23:07 | Reagovat

A copak se prckovi děje? (My jsme dnes na střídačku skoro dvě hodiny prochodili s bolavým bříškem. Asi bude zajímavá noc......)

2 jm jm | Web | 16. ledna 2007 v 23:13 | Reagovat

dlouhodobě hlavně prdy, dneska asi i teplota mírně zvýšená, jinak asi zuby... Poslední dny usne třeba v osm, ale tak od 10 do půlnoci dost se budí a bulí. A jak odmítá dudlík, tak to nemá nejlehčí se uklidnit.

3 Chachina Chachina | 17. ledna 2007 v 23:17 | Reagovat

jm: Pořád ještě? A já si myslela, že ty první tři měsíce byly děsivé... a vidím, že to někde může ještě trvat. Tak snad se to brzy srovná.

Dudlíkem se u nás spolehlivě uklidňuje. Bez dudlíka ani ránu. Jestil bude dcerka po mamince, tak ho bude mít do tří let :-( A přitom Adík ho v sedmi měsících odmítl.

4 jm jm | Web | 18. ledna 2007 v 0:05 | Reagovat

už lepší:-) dnes večer jsem chlácholil jen 2x a hlavně: když staré metody přestaly fungovat, našel jsem nové=už vím, jakou polohu vyžaduje aktuálně při uspávání:-))

5 Sargo Sargo | 18. ledna 2007 v 11:22 | Reagovat

Chachina: jelikož musíme mít něco extra, tak potíže s prdíkama první tři měsíce neměl skoro vůbec, to začalo až později :-D A tu a tam se to nárazově zopákne. Ale nikdy to nebylo nic hroznýho, že by ječel, to bylo snad jednou nebo dvakrát, jinak jenom tak poskučává :-)) (Ne že by se při tom člověk nějak extra vyspal, ale vždycky lepší ležet v posteli pod peřinou a držet napůl spící dítko za tlapku, než skákat s ječícím maňourem na míči. :-D) Ten dudlík je ale škoda, že už nechce, to mu pomáhalo moc. Teď má místo toho takovou hračku - žížalku, do které se zakousne, a hrdinně úpí... :-D

6 Chachina Chachina | 18. ledna 2007 v 14:06 | Reagovat

Sargo: Karinka měla prdíky právě ty první tři měsíce, každovečerně a někdy to bylo k zbláznění... Já už jsem se pomalu bála sníst i suchý rohlík, jestli to není mlíčkem.

Časem budete rádi, že ten dudlík takhle brzy sám vzdal. Vím, jak kamarádka ukecávala skoro čtyřletého synka, aby jí ho dal, pak následovaly nějaké historky o tom, jak ho odnesl čert a tak. Nakonec ho snad udali Ježíškovi...to prošlo ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama