Postelové příběhy (a úvahy o počtu potomstva)

26. listopadu 2006 v 22:35 | -JM- |  Mrňousek
Jednou k tomu nutně dojde asi každý blogger: začne psát o vlastní ložnici. Tak i já.

V pátek jsme učinili rozhodnutí, že bych se mohl pokusit o návrat z azylu v hostinském pokoji zpátky do ložnice. Teda ne že by mi bylo v chlapeckém kutlochu s knihovnou jakkoliv špatně. Ale přeci jen: v ložnici máme lepší postele, které jsme zakoupili po dobré úvaze a moje záda se na ně těší. Otázkou trochu bylo, co na nového nájemníka řekne Jáša, neboť z jeho pohledu mu prostě zaberu postel, na které odjakživa spí on.
No, první dvě noci proběhly v klidu: ověřil jsem si, že když člověk nemá povinnost k dítěti vstávat, tak ani nedá moc námahy ignorovat občasné noční zakňučení vedle ucha. Dnes odstartujeme ostrý provoz v pracovním týdnu.
ilustrační foto:-)
Díky experimentu jsem taky slyšel možná první slovo: dneska v pět ráno se Jáchym probudil do superveselé nálady. Rozhlížel se a hulákal. Díval jsem se na něj ve tmě, že si mě prohlíží. A pak řekl "tata"; nebo možná spíš "tuatua". Potěšilo mě to, ale ve skutečnosti to za první slovo nepovažuju, protože to spíš bylo náhodné žvatlání, než že by mě chtěl označit. Ale kdo ví - díval se přitom na mě!
K mrňouskovskému článku přidám čerstvý zážitek z návštěvy Kolaříků (byl to vlastně takový KV exulantský sjezd), kteří mají syna Míšu, který chodí do třetí třídy. Míša je živel, lítal domem jako tornádo a měl velký zájem i o Jáchyma. Jáchym byl z návštěvy naprosto nadšen. Hned v úvodu si ho získala paní LK drobnými lumpačinami a při odchodu se dostal náš potomek do naprosté extáze, když na něj dělal Míša asi půl hodiny opičky a skákal kolem něj.
cizích lidí se zatím fakt nebojí...:-)
Ukázalo se, že Jáchym zbožňuje děti každého věku a ocení i společnost třeťáka. Byl rozjetý ještě dvě hodiny po odchodu návštěvy: nechtěl ani ležet ani chovat, museli jsme v podstatě bez přestání řádit. Poté se napil a za minutu tvrdě usnul:-)
Něco takového jsme vůbec nečekali. Člověk má zas o čem přemýšlet, co je pro potomstvo opravdu důležité. Jedináček by měl sice veškerou pozornost, ale obávám se, že takové celodenní přívaly energie (a současně příležitost energii zase vybít) jako jiné dítě, už mu rodičové při veškeré snaze nedají; byť maminka je mladá šermířka, avšak otec již poněkud jetý a stárnoucí…:-)
Konstatovali jsme, že pořídí-li kolegové K. pro syna ještě sourozence, soustavný evoluční tlak okolí, jehož jsme byli krátce svědky, by sourozence donutil ve třech měsících sedět a v sedmi rychle utíkat a hrát na schovávanou. Akumulátor hadr!:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chachina Chachina | 27. listopadu 2006 v 13:14 | Reagovat

Ano, je krásné, když dítě "neútočí" samo.... ale když jsou na to DVA (tři, čtyři, pět....) :-))))

2 LK LK | 27. listopadu 2006 v 15:09 | Reagovat

Já jen doufám, že se z toho našeho malinkýho přírodního živlu nebudete moc dlouho vzpamatovávat :-))) . A až trochu potrénujeme Osadníky, vyzveme vás na velkou rodinnou odvetu :-).

3 jm jm | Web | 27. listopadu 2006 v 17:02 | Reagovat

LK: Naopak si říkáme, že bychom toho měli synovi dopřát více, neb byl naprosto nadšen! Na odvetu jsme kdykoliv připraveni:-)

4 Sargo Sargo | 28. listopadu 2006 v 11:07 | Reagovat

LK: nevím nevím, jak myslíš tu "odvetu", když jste vyhráli na celé čáře! :-D Ale i tak doufáme, že se trochu pochlapíte a uvidíme vás častěji ;-)

JM: já ti dám jetý a stárnoucí... tohle alibi ti neprojde. Budeš to TY, kdo se ho bude snažit utahat schovkou na zahradě, muhaháá :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama