Můj život s Mňágou (stařík vzpomíná)

23. září 2006 v 1:03 | -JM- |  Recenze
Asi se všichni shodnem, že je velice smutným osudem, když je někdo oddaným fanouškem nějaké popové hvězdy, zejména je-li již odrostlý pubertě a zejména je-li to muž.
Bohužel mezi takové lidi sám patřím. Z následujících řádek sami uvidíte, že to není žádná legrace. Sepsal jsem to u příležitosti koupě poslední desky minulý víkend.
Mňágu a Žďorp poslouchám již šestnáct let. Hodně desek si celkem vypaluju (kupuju jen české, u kterých je předpoklad, že je budu hodně poslouchat), ale od MŽ mám všechny koupený. Zpočátku jsem dlouho kupoval kazety: napřed proto, že jsem neměl CD přehrávač a potom proto, že s MŽ jsem trávil všechny delší jízdy autem. Všechny nosiče jsem naskenoval v reálném stavu, včetně poškrábaných a špinavých krabiček.
Doplněk: Zapomněl jsem napsat, co se mi na Mňága a Žďorp vlastně líbí. Tak tedy: je to vynikající hudba do auta, hlavně na dlouhé cesty. Většina písní se dá zpívat, čehož zneužívám. Vlastně MŽ ani moc neposlouhám, pořád si to v autě halekám a odsuzuji ty desky do role karaoke. U některých kousků, které se třeba nehrajou na koncertech, bych se docela vsadil, že jsem je zpíval víckrát než sám p. Fiala. Zkrátka - Mňága vám zachrání život, protože při zpěvu člověk neusne.

První deska (1990)

Nejlepší píseň: A ty tam
Ještě jako střapatý gymnasista slyšel jsem Hodinový hotel několikrát v rádiu (hráli to myslím tehdy na Evropě 2) a potom jsem v TV viděl záznam koncertu, kde p. Fiala & spol. vystupovali v námořnických oblečcích. Při poslechu celé kazety jsem byl docela zklamán a říkal jsem si, že další už si kupovat nebudu. Časem jsem si ale přivykl a desku si oblíbil.
Tohle vyšlo u příležitosti vítězství ve velké anketě časopisu Rock&Pop o nejlepší desku devadesátých let. Ta hláška o CD a DVD na jednom nosiči je pravdivá bohužel jen částečně: ve skutečnosti je CD nalepený na DVD. Je to velice originální řešení. Ale v různých přehrávačích to mělo tendenci začít strašně mlátit, případně mlátit a následně se zaseknout. Takové mňágovské řešení v oboru digitálních médií, by se dalo říci.
Na cédéčko-dévédéčku jsou desky Made in Valmez a Valmez Rock City (EP 94) s bonusem Kocourkov, což je bez konkurence nejhorší skladba MŽ, co znám.

Druhá deska (1992)



Nejlepší píseň: Definitivně
Při poslechu téhle kazety jsem byl docela zklamán, neb to byly samé přitroublé love songy. Říkal jsem si, že další už si kupovat nebudu. Časem jsem si ale přivykl a desku si oblíbil.
CD jsem si dokoupil až nedávno

Třetí deska (1993)

Nejlepší píseň: Dveře do pokoje
Citát: ve skutečnosti ryby plují vzduchem
ve skutečnosti bývá čtverec kruhem
ve skutečnosti žádná cesta není
ve skutečnosti zbývá jenom trní a tma
(Ve skutečnosti)

Když jsem si přinesl domů tuhle kazetu, tak to bylo fakt veliký zklamání. Nelíbilo se mi vůbec nic. Pevně jsem se rozhodl, že další už si kupovat nebudu. Časem jsem si ale přivykl a desku si oblíbil.

Dokonce se Radost až na kost stala asi mojí nejoblíbenější od MŽ a v autě ji vozím a občas poslouchám dosud. Připadá mi ze všech nejtemnější a v oboru temného popu myslím zde dosáhl p. Fiala značných hloubek.

Vzpomínám si, že tehdy mě zaujalo, že producentem byl Laco Lučenič od Miro Žbirky, mého oblíbence z dob základní školy... Omlouvám se, ale musel jsem to přiznat.
CD dokoupeno až nedávno

Čtvrtá deska (1994)

Nejlepší píseň: Chtít chytit vítr
Citát:
nejvíc se Klára těší na neděli
zůstane s knížkou celý den v posteli
otevřeným oknem vane léto dovnitř
jsou vidět vršky stromů a nebe

Když jsem si přinesl domů tuhle kazetu, tak mi přišla dost slabá. Přemýšlel jsem, jestli bych už neměl dodržet své rozhonutí nic dalšího od Mňágy si už nekupovat . Nijak zvlášť jsem si to neoblíbil ani později, ale dvě písně jsou tam dobré.

Pátá deska (1994)

Nejlepší píseň: Na malé procházce tmou
Citát:
naraž si čepici zavaž si boty a běž
snad se sám otrokem nestaneš
doufám, že budeš mít štěstí
na procházce tmou
nekonečnou prázdnotou

Tahle sólová deska má fakt příšerná aranžmá, a bylo to zřejmé už v době, kdy vyšla. Asi nepomohlo, že p. Fialovi s tím pomáhal folkař p. Plíhal. Při prvním poslechu se mi líbil jen rádiový hit Měsíc. Ostatní skladby mi připadaly, jako by se p. Fiala zbláznil. Říkal jsem si, že další už si fakt nebudu kupovat.

Časem jsem si Nečum a tleskej (vol. 2) velice oblíbil a stala se mojí nejoblíbenější společně s Radost až na kost. Z auta ji vůbec nevyndavám. Velice mi dalo zabrat to (vol. 2), protože jsem se všude ptal na nějaký to vol. 1. Až za delší dobu vyšlo Nečum a tleskej jako nějaká kompilace valmezovských umělců - jestli se teda nepletu. Ale to jsem si nekupoval.

Šestá deska (1995)

Nejlepší píseň: asi Berousek

Když jsem si koupil tuto desku, nelíbila se mi. Přestože jsem ji hodně poslouchal, jako všechny mňágovky, tak se mi nikdy ani líbit nezačala. Považuju ji za nejhorší, i když možná ne úplně právem, když se na ni teď dívam. Dám si ji do auta, jestli třeba nezměním s odstupem názor.

Sedmá deska (1996)

Nejlepší píseň: Chci víc

Už si nepamatuju, jestli jsem dříve viděl Zelenkův stejnojmenný film nebo slyšel tuhle kazetu. Přišla mi divná, i když silnější momenty tam jsou. Zůstala mezi mými nejméně oblíbenými. Nepamatuju si, jestli jsem se rozhodoval tehdy, že už si nic od Mňágy nebudu kupovat.

Zajímalo by mě, jestli si ještě někdo jiný taky vzpomíná, že Happy End byl prostřední částí trilogie humoristických filmů p. Zelenky o českých popových umělcích. První byl jenom v televizi a objasňoval fiktivní historii Visacího zámku. Druhý byla tahle Mňága (hraní v převleku za ovoce atd.). Poslední pak byl Rok ďábla s Nohavicou a Plíhalem. Ten byl pro mě asi nejdůležitější, protože teprve díky tomu filmu jsem si našel cestu k Nohavicovi.

Osmá deska (1997)

Nejlepší píseň: Na brigádě
Citát:
jel jsem autobusem z práce domů
a byly teprv 3 a byla skoro tma

voda se valila po rozmazaných sklech autobusu
byly teprv 3

Při zpětném pohledu mi to tak nepřijde, ale vždycky jsem měl ten názor, že Bajkonur tvoří závěr slabé trojice desek spolu s Ryzím zlatem a Happy Endem.

Zvláštní mi vždycky připadala Koupel za jiným účelem z této desky, protože má hodně drsný zvuk a drsně nezakryté téma sebevraždy.

Nepřekvapilo by mě, kdybych si po Bajkonuru už další desky od MŽ nechtěl kupovat.
DD=dodatečně dokoupeno

Devátá deska (1998)

Nejlepší píseň: Jako by to za to stálo
Citát:
dny, měsíce a roky tají
jak špinavý sníh na slunci
a z věcí, které byly,
nezůstane kolikrát ani jen stín

Docela vydařená deska bych řekl. Poslední, kterou jsem si ještě koupil jako kazetu, protože jsem nepočítal, že bych to poslouchal jinde, než v autě. Což je i docela pravda. Ale chvilku jsem ji nemohl najít, tak jsem si jako náhradní už koupil CD. Co si tak vzpomínám, tak to bylo komerčnější období a viděl jsem Mňágu i v nějaký estrádě na Nově.

Na téhle desce je několik dobrých skladeb.

Krabička od kazety se mi rozbila.
moje první mňágovské CD

Desátá deska (2001)

Nejlepší píseň: Speedy Gonzales

Vzpomínám si, že v nějakém promo-rozhovoru říkal p. Fiala, že každá desátá deska bude best-of-ka. Tahle best-of-ka se docela vydařila. Jednak jsem na ní měl na CD písně, co jsem tehdy měl jen po kazetách. A hlavně mám rád bonusovou část Folk is not dead!, kde jsou předělávky folkových písní. Sice jsem zaregistroval, že ti znalci folku, kteří znají původní provedení, při poslechu těch předělávek odbíhají urgentně na toaletu. Ale mně se to líbí.

Jedenáctá deska (2002)

Nejlepší píseň: Pomalu se večer blíží
Nevím, jestli neni blbost říct, že něco je příjemně nevýrazné. Tahle deska mi tak připadá. Je tam pár věcí, co mám vysloveně rád. Velkou výhodou oproti starším deskám MŽ je, že tam není žádný kousek, který by mi vysloveně vadil. Společně s Chceš mě? Chci tě! je to jediná deska od MŽ, co má ráda i Sargo.

Dvanáctá deska (2003)

Nejlepší píseň: Nehledám nic

Fakt jsem si říkal, jestli by třeba to nebyla příležitost začít nové životní údobí a přestat si kupovat všechno od Mňágy. Nakonec jsem si říkal, že ještě ne. Vzpomínám si, jak jsme to poslouchali se Sargo poprvé v autě a docela jsme se chechtali, jak ty texty jsou předvídatelné; občas nebyl moc problém uhádnout, jak bude následující verš. Ale něco se tam taky najde.
Před touto deskou jsem viděl také poprvé MŽ naživo, a to Mezi ploty. Byl jsem na ně velice zvědav, a nebyl jsem zklamán. Sehráli pěkné vystoupení pro lidi včetně profláklých věcí. Ze složení a reakcí publika jsem pochopil, že jsou to už opravdové popové hvězdy - měli tam největší koncentraci blondýn za celý festival. P. Fiala si mě získal již při zkoušce mikrofonu, když jako testovací frázi říkal "Rakousko-Uhersko" a koncert zahájil pak oslovením "milé děti".

Třináctá deska (2005)

Nejlepší píseň: Tluču
Zase Fialova sólovka. Tohle nepovažuju za moc vydařenou desku, i když mě tam žádná píseň neštve. Je tam jedna skvělá skladba s pěkným orwellovským odkazem. S tou první sólovkou se to nedá srovnat.

Čtrnáctá, a zatím poslední, deska (2006)

Tenhle článek měl být původně jenom recenze téhle nové desky. Ale je to zase to samý, co už tu bylo. Tak jsem radši sepsal téma více zgruntu. V promo-rozhovoru jsem četl, že p. Fiala se rozvedl a zase oženil. Z toho možná by mohly plynout některé optimistické texty. Hit jsem zatím žádný neodhalil, snad jedině Barikády. V textech je ale pár opravdu hodně slabších míst, u nichž si kladu otázku, mám-li to zapotřebí i příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wu Wu | Web | 23. září 2006 v 18:51 | Reagovat

Vzhledem k tomu, kolikrát už sis říkal, že další už si kupovat nebudeš, ale časem přivykl...  A co když ta příští bude bomba? :)

Článek je to moc pěkný, líbí se mi komentáře k jednotlivým kouskům i obrázky kazet. Mně se tahle skupina nikdy nelíbila a tudíž ji vůbec neznám, ale nějak jsi mě namotivoval. Zkusím si je poslechnout.

2 Sargo Sargo | 23. září 2006 v 22:38 | Reagovat

"Někteří lidé jsou nepoučitelní," praví Sargo moudře a neříká, jestli myslí JM nebo pana Wu. :-))

3 Wu Wu | Web | 24. září 2006 v 23:00 | Reagovat

To ovšem může taky znamenat, že myslí oba dva :)

4 jm jm | 25. září 2006 v 8:10 | Reagovat

wu: děkuji za vlídná slova. Ohledně kvality článku mám pochyby, je to chaos a je toho moc - ale jednou se to napsat prostě muselo...

5 LittleKey LittleKey | 25. září 2006 v 9:48 | Reagovat

Zajímavé, skenovat audiokazetu v obalu, to by mě nanapadlo :-) Nebo je to foto?

6 jm jm | 25. září 2006 v 10:24 | Reagovat

Je to skenovaný. Skenovat různé předměty je náhodou zábavný.

7 LittleKey LittleKey | 25. září 2006 v 15:26 | Reagovat

Že by další úchylka? ;-)

8 Sargo Sargo | 26. září 2006 v 10:12 | Reagovat

Néé, to je normálka. (Normální úchylka? :-)) Ve škole jsme na obaly školního časáku taky dělaly skeny věcí, nemajíce nikoho, kdo umí malovat :-D A chceš snad říct, že jsi nikdy nestrčil do kopírky vlastní ruku? ;-)

9 Wu Wu | Web | 26. září 2006 v 19:56 | Reagovat

Ano, skenování místo focení je celkem běžné (nebo bylo). Třeba fotky sypaných čajů se tak dají udělat poměrně věrné (stejnoměrné světlo, bílé pozadí...).

10 Sargo Sargo | 26. září 2006 v 20:41 | Reagovat

Díky za tip. Jen co si budu potřebovat zvěčnit sypaný čaj, vím, jak na to, odhazuji foťák v dál! :-)))

11 Wu Wu | Web | 26. září 2006 v 21:33 | Reagovat

Jo jo, fotit si čaj je taky taková běžná každodenní záležitost, já vím :)))

12 LittleKey LittleKey | 27. září 2006 v 12:40 | Reagovat

No jo, ale to je ten čaj pak vzhůru nohama. Pokud tedy skener neotočíš spodkem nahoru :-))

13 Wu Wu | Web | 29. září 2006 v 9:09 | Reagovat

Tak jsem si je poslechl. No. Mňága se mi pořád nelíbí. Ale možná bych časem přivykl.

Sargo měla pravdu :)

14 Sargo Sargo | 29. září 2006 v 9:58 | Reagovat

Wu: já vím... jsem zvyklá...

:-D

15 Jimmy Jebák Jimmy Jebák | 19. února 2007 v 16:33 | Reagovat

JM: K tomu (vol.2) v názvu Fialovy desky: V roce 1985 vyšla deska, soudě podle zvuku nahraná někde ve sklepě na kazeťák, od kapely Slepé střevo ve které Fiala hrál na basu a ta deska se jmenovala Nečum a tleskej.

16 jm jm | 21. února 2007 v 23:58 | Reagovat

JJ: díky - následně jsem se o tom taky dozvěděl.

17 Komodor Komodor | E-mail | Web | 7. srpna 2014 v 15:57 | Reagovat

Na začátek podotknu že jsem nečekal tolik kritiky. Ale o to je popis s odstupem času objektivnější a to se mi líbí.

Hezky sepsané. Mňágu mám taky naposlouchanou horem dolem. Mě osobně nejvíc přitahuje deska Bajkonur, kterou jsem si teď nedávno konečně pořídil. Sice jsou na ní možná 3-4 opravdové pecky, ale ta temnota a ponurost - v té době krajní - daly vyniknout, podle mě, ryzímu, kontrastnímu Mňágovskému obrazu prázdnoty, deprese, marnosti, které uměla kapela krásně vylíčit - takovému, jaký je cítit z prvních asi 9 CD

18 viagra viagra | E-mail | Web | 17. února 2015 v 4:06 | Reagovat

Hello!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama