Ideální kniha do vany aneb polemika o smyslu českých dějin

22. září 2006 v 10:10 | -JM- |  Recenze
Letos na jaře jsme se po letech výlučně sprchové hygieny opět dopracovali vlastní vany. Každému je jasné, jaký je problém vybrat si do vany vhodné čtení. Musí to být čtení povznášející, ale ani v nejmenším moralizující; zábavné, ale zase ne odvádějící od polospánku.

Už mnoho let je takovou vanovou jistotou pro mě osobně kniha, do které bych to na první pohled neřekl. Má totiž 872 stran, takže není úplně nejskladnější. Ale to nevadí.
Spor o smysl českých dějin (1895 - 1938) je vynikajícím průvdcem každého koupajícího se. Dnes bych již takovouto knihu nekoupil, ale v roce 1997 jsem tak učinil. Je to typická investice člověka těsně po škole, který se duchem ještě poflakuje na kolejích a má o podobné věci zájem, ale již je výdělečně činný, takže si může tyto zábavy dovolit.

Knížka shromáždila 31 rozsáhlých statí z uvedeného období na téma smysl českých dějin. Zvláštní na těch statích je, že z 90% procent rozebírají škodolibě chyby a podrazy, kterých se dopustili oponenti ve svých článcích. A teď si představme, že to celé je bavilo dělat 40 let. Ponejvíce se tam hádají Pekař (5 ks esejí) s Masarykem (4 ks), ale v boji pomáhali jim i jejich kamarádi a odpůrci, a to: Josef Kaizl (1 ks), Jindřich Vančura (2 ks), Kamil Krofta (1 ks), Jan Herben (1 ks), Zdeněk Nejedlý (1 ks), F. M. Bartoš (1 ks), Jiří Jareš (1 ks), Emanuel Rádl (1 ks), J. L. Fischer (2 ks), F. X. Šalda (1 ks), Jan Slavík (3 ks), Konstantin Miklík (1 ks), Karel Kupka (1 ks), J. B. Čapek (1 ks), Karel Stloukal (1 ks) a Jaroslav Werstadt (1 ks).

Ve sporu na 872 stran by se asi mělo říct, kdo nakonec vyhrál. Ale nepoznal jsem to. Nebo přesněji: vždycky, když si přečtu Pekaře, tak vidím jasně, že Pekař vyhrál, a ostatní jsou břídilové. Potom tam ale vlítne na bílé kobyle tatíček Masařík a není pochyb, kdo tu má největší formát. Avšak pak zase Pekař, a potom Herben atd. apod. Nerozhodnosti zápasu si byli vědomi i sami bojovníci; v posledním příspěvku z roku 1938 se konstatuje, že jsme si hoši tak ňák zařádili, je čas jít spát, necháme toho. V té době už to bylo docela logické rozhodnutí, neboť Pekař, Masaryk i Šalda zemřeli v roce 1937.

Hlavní poučení, které jsem si z tého knihy odnesl, se netýká smyslu českých dějin, ale smyslu polemizování: když budete mít někdy chuť písemně polemizovat na duchovní téma, nedělejte to. Když budete stejně pořád mít chuť polemizovat, tak to stejně fakt nedělejte. A když i potom budete mít touhu sepsat filozofickou polemiku, tak si to dovolte, ale za podmínky, že napřed přečtete v kuse Spor o smysl českých dějin (1895 - 1938).

Ale do vany - to je něco jiného. Napouští se teplá voda a k tomu Pekař pohoršeně volá, jak pan Slavík si troufá soudit, že postavení sedláků po husitských válkách se zlepšilo, i když celá věda historická je zajedno, že tomu bylo naopak. Sypu si sůl do koupele a do toho Vančura se ptá, kde byli všichni zastánci historických metod, když Masaryk sám bojoval proti padělaným rukopisům. A když už se člověk celý ponoří do teplé vody, tak na pozadí začíná Masaryk malovat, jaký byl Hus machr na koncilu, že se nebál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sargo Sargo | 22. září 2006 v 10:25 | Reagovat

K tomu se nedá napsat komentář.

Jen konstatování, že už dlouho jsem se (zlvášť takhle po ránu ;-)) nezasmála :-))

2 Wu Wu | Web | 22. září 2006 v 13:07 | Reagovat

Tohle? A ještě do vany? Klobouk dolů :)

3 jm jm | 22. září 2006 v 17:38 | Reagovat

do vany dolů nejen klobouk!

4 Wu Wu | Web | 23. září 2006 v 18:51 | Reagovat

:) pravda

5 Lichw Lichw | 22. listopadu 2014 v 21:49 | Reagovat

Vskutku povedené, vtipnější recenzi jsem ještě nečetl. Ale abych pravdu řekl, tak já bych se bál vzít si tuto kniho do vany, neboť je plná polemického potápění oponentů, a tak to bych se v této složitosti utopil...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama