Evangelium podle Piláta

28. září 2006 v 23:25 | -JM- |  Recenze
Jako mnohé jiné nevěřící, i mne baví rozebírat náboženské otázky. Docela mám rád beletristická zpracování Ježíšova příběhu. Proto jsem si v dobrém rozmaru zakoupil zcela naslepo knihu Evangelium podle Piláta od Eric-Emmanuela Schmidta. Už bylo na čase pořídit si zas jednou beletrii, navíc zahraniční a seriouzní. Na záložce se pak píše, že tenhle E.E. Schmidt je prý nejslavnější současný francouzský spisovatel a je asi jako jediný slavný i v zahraničí (a co Kundera?).

Měl jsem šťastnou ruku při výběru, protože knížka je to útlá a navíc dobrá; od čtení jsem se nemohl odtrhnout. Vyprávění se nese ve stylu něčeho jako intelektuálního psychologického nebo filosofického románu, kde události spíše jen ilustrují duševní pochody vypravěče. Román se dělí na dvě poloviny: první jsou vzpomínky Ješuy (=Ježíše) na svůj život, jak ho vidí zpětně večer před svým zatčením. Druhou polovinu vypráví římský protektor Judeje Pilát, a to formou dopisů svému bratru do Říma.

Nový Zákon znám jen povrchně, takže nevím, nakolik se příběh odchyluje od podání v evangeliích. Ale ta první memoárová část je zkrátka pěkné vyprávění, jak se někdo rozhodl žít si naprosto dle svého přesvědčení. Ješua hlavně vysvětluje svůj životní pocit a motivaci. Nejde o nějakou perzifláž nebo násilnou interpretaci. Prostě beletristické zpracování jednoho neobvyklého života.

Pilátovy dopisy pak začínají docela hravým motivem: Pilát je povýšený římský úředník, který Judej nenávidí a kouzelník Ješua je mu lhostejný (na rozdíl od jeho manželky Claudie Proculy, kterou tento kouzelník před časem vyléčil). Když tělo ukřižovaného zmizí z hlídané hrobky, Pilát musí jednat, aby zajistil klid v provincii. Usilovně hledá mrtvé tělo Ješuy a spiklence, kteří zosnovali údajný zázrak. A tady je právě ten hravý prvek: PIlát energicky vyšetřuje veškeré hypotézy, které z jeho pohledu připadají v úvahu. V každém dopise tedy vysvětluje bratrovi novou složitou intriku, že už přišel na to, jak se to ve skutečnosti stalo, a kdo za vším stojí. Avšak zpravidla hned následujícího dne s rozstoucí nervozitou zjistí, že se mýlil, a přichází s novou vyšetřovací verzí. A čtenář se takto nenásilnou formou poučuje plasticky o jednotlivých hráčích tehdejší politiky v Jeruzalémě a jejich zájmech.

Jestli má E.E. i ostatní knihy takto dobré, tak se nedivím, že je slavný. Dle záložky byl dlouhá léta profesorem filozofie. Zdá se mi, že svoji profesi tu využil ku prospěchu věci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hlander Hlander | 2. října 2006 v 16:52 | Reagovat

Že bych si to přečetl? Někdo mě tady naladil, což ostatně umí moc dobře. :-) Ale jestli mě to nebude bavit ... :-)

2 jm jm | 2. října 2006 v 19:28 | Reagovat

je pravda, že jsem si to pořizoval v dobrém rozmaru, ale je to stručné a fakt dobré. Nejvíc se mi líbilo pojetí té  látky, kterou vlastně všichni nějak už známe předem; nedovedu to ale stručně říct, v čem je to pěkný.

Důležitá věc asi je, že jména těch postav jsou přepsána jiným způsobem, než je kovence (ne Ježíš, ale Ješua atd.). Takže člověk při čtení není zatížen tím vším, co je na ta jména nabalena, a čte to tak trochu znovu, bez předsudků.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama