Co dokáže McDonald

17. září 2006 v 22:35 | -JM- |  Mrňousek
V pravidelném emailu, jež si lze objednat na serveru rodina.cz, se píše, co by zrovna vaše miminko mělo umět. Naposledy psali, že vaše miminko se již umí obrátit ze zad na bříško. Jášík to tedy ještě neuměl. Ale tyto normy bere vždy velice vážně. Jak o nich hovoříme, tak je obvykle rychle kouká splnit.

Sargo ho na otáčení pilně trénuje. Ale obrat v obratech nastal až dnes. Byla to jistě historická událost a zaslouží si bližší záznam. Asi bych měl varovat slabší povahy, bude to syrový popis syrové reality.
Ano, nedělní oběd konali jsme v bufetu v Metropoli na Zličíně. A co víc: ani nám to nepřišlo nějak špatné. V dobrém rozpoložení dali jsme si ještě něco sladkého potom. Já svoje oblíbené (ano, přiznávám) McFlurry s lentilkama...
Ani nevím, zda mám ještě pokračovat. Ale abych se dostal k podstatě věci. Jáchym byl zpočátku bezvadný, ale postupně mu přestávalo být cokoliv recht: nechtěl chovat, nechtěl sedět, nechtěl spát. Sargo měla tedy nápad: rozbalila na stolku přebalovací podložku a položili jsme potomka mezi kelímky. To se mu zjevně zalíbilo.
Úplně nejvíc se mu ale zalíbil můj kelímek se zmrzlinou. Ještě když jsem mu nechal na to studené sáhnout, tak už se nedal udržet. Jak se tak po kelímku natahoval, tak se mu ruce šikovně naštelovaly nahoru.
Takže pak když zvednul nohy, tak se najednou ocitl na břichu, ani nevěděl jak.
Byli jsme pochopitelně nadšeni. Tak jsme ho vrátili na záda. Kelímkové kouzlo ještě zabíralo, takže nám předvedl akci ještě jednou.
Zážitek mě velice potěšil, neboť jinak musím říci, že moje popularita u potomstva povážlivě klesá někam na úroveň průměrného cizího člověka. Což se ani nedivím, protože poslední týdny mě Jáchym mimo víkendy prakticky nevidí. Konec těm nočním pracovním rozcvičkám v rozvíjení stresu ještě není, ale mám určitou naději, že koncem tohoto týdne by se mohlo napětí trochu (snad už konečně doufám) povolit...
Když tak zkusím zlepšit svoji přitažlivost zase aspoň nějakým kelímkem.
Tento příběh ukazuje jasně některé praktické výchovné problémy. Kupříkladu si klademe otázku, zda a v jaké míře vystavovat syna televizi. Veškeré úvahy o přísném režimu však předpokládají především to, že se udržím nedivat i já. Podobně s bufetem: jistě nechceme vodit Jáchyma jíst po bufetech. Ale! Neznamená to náhodou i to, že tam nemůžeme chodit my sami?
(fotky z mobilu)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sargo Sargo | 17. září 2006 v 22:46 | Reagovat

...ještě dodej, že jak se tak válel v těch kelímcích od mekáče, měl na sobě své nejsockovatější dupačky, protože jsem nemohla vyprat díky malé vodní havárii u nás doma... dokonalý reportážní obrázek vesnických zoufalců :-D

2 JR JR | 19. září 2006 v 20:03 | Reagovat

Ale fuuuuuj! Jsem zhnusen! Kdyby cokoliv, ale Mc Kačer....

3 Sargo Sargo | 21. září 2006 v 11:04 | Reagovat

...lepší než kuře... ;)

4 jm jm | 22. září 2006 v 17:38 | Reagovat

jr: bylo mi jasné, že slušní lidé se budou této historie děsit...

5 Honza Pavlečka Honza Pavlečka | E-mail | 5. října 2006 v 23:09 | Reagovat

Čau Járo, právě jsem se převalil z břicha na záda. A bylo to strašně těžký, skoro jsem to nezvládl, mám v sobě dvě dvanáctky a po celodenní rachotě a koupání dcerky jsem KO. A propos, přijeďte k nám na "šestku", máme prima Mc pár kroků od domu:-)

          Buďte zdrávi  Honza@děvčata

6 jm jm | 6. října 2006 v 20:07 | Reagovat

Zdar! Určitě Vás přepadnem. Doufám, že už se pomalu vrátím aspoň trošku do života.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama