Pěkná fotografická výstava v Rudolfinu

7. srpna 2006 v 7:29 | -JM- |  Recenze
Sargo chtěla už dlouho jít na výstavu Rineke Dijkstra: Portréty, která je přes léto v Rudolfinu. Dneska jsme se tedy konečně odhodlali - dřív, než výstava zase skončí. Start jsme rychlostně rozhodně nepřepálili, protože Jášík nejprve usedavě plakal, zjevně kvůli bříšku. Tak jsme se zastavili u mě v práci a snažili se ho přimět si ulevit. Přitom hluboce usnul. Čili jsem seděl v neděli u sebe v práci na židli a snažil se taky si zdřímnout. Když se probral, tak jsme tak tak stihli ho nakrmit (protože mezitím už byl zase čas) a doběhnout před zavíračkou do Rudolfina.
Na výstavě jsou samé portréty, jednak fotografické a jednak video. Fotografie jsou velké, tipoval bych tak metr dvacet. A jsou opravdu nádherné: někteří zobrazení jsou pěkní, ale většinou třeba ani sami o sobě krásní nejsou (i když ta jedna izraelská pilotka je tam fakt pěkná - ne ta, co je tady blogu, ale jiná), ale jsou krásně vyfotografovaní. Hodně jich stojí na pláži nebo v lese. Tam ty snímky nabývají úplně přízračného dojmu: jednak těmi detaily písečné pláže u nohou nebo stébel trávy a to vše v úžasných barvách. Hlavní celkový záměr a i dojem je ale velice civilní.
Asi tak menší polovinu výstavy tvoří cykly portrétů s časovým odstupem, většinou dětí a dospívajících, ale nejen jich.
Pravidelného čtenáře časopiseckých rubrik, kde se radí fotoamatérům, překvapí, že snad žádná fotografie na výstavě nemá třetinovou, ba ani pětinovou kompozici:-) Všichni prostě stojí uprostřed. Sargo to označila za potvrzení své teorie (a myslím, že i dlouhodobě kvalitní praxe) potrétní fotografie: nic aranžujte, prostě postavte člověka někam, ať se dívá do objektivu a snímek toho o něm řeknë strašně moc.
Kvalitu těch smínků na výstavě jsem srovnával s naším focením ještě v jednom směru. Cestou na výstavu jsme si vyzvedli zvětšeninu mého snímku z Holandska, která už visí na zdi v obýváku. Má to rozměry A3, tj. 30 x 40 cm. Je to celkem slušná fotka na kinofilm nějaké obyčejné kvality, ale v této velikosti už by při kritickém pohledu zblízka neobstála: trochu chybí ostrost a zdá se mi, že detaily tam moc nejsou.
Vynikající tečkou za výstavou je videoprojekce. Autorka natáčela tancující puberťáky v klubu, asi v Anglii. Jsou to zase portréty - vždy jeden nebohý puberťák/čka, zjevně vytažený z parketu, stojí před bílou stěnou, vlní se do rytmu techna a kamera to nehybně pozoruje. Je to pěkně udělaný. Nejhorší jsou teda ty hulící holky, což člověk pochopí strašně jasně, když ji soustředěně pět minut pozoruje. Tuhle videoprojekci bych doporučoval promítat na základce, takovému obrazovému sdělení bych možná rozuměl i v tom nelehkém životním období:-)
Výstavu mohu s klidným svědomím doporučit. Povznese i pobaví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hlander Hlander | 7. srpna 2006 v 21:36 | Reagovat

Jak jsem psal Sargo, díky za tip :-)

2 Sargo Sargo | 7. srpna 2006 v 22:03 | Reagovat

Hlander: máš malé nevýznamné plus, že můj blog čteš první! :-D

JM: moc pěkně sepsáno :-)

3 Hlander Hlander | 7. srpna 2006 v 22:44 | Reagovat

:-D

4 Hlander Hlander | 26. srpna 2006 v 14:56 | Reagovat

Protože jste mě k tomu přivedli, zasloužíte si napsat moje dojmy. Ale nevím, jestli to bude odměna, či trest, mám toho v hlavě spoustu, bude to strašně dlouhý :-D

No a protože u Sargo už jeden pozitivní bodík mám, píšu to sem ;-)

Dvacátý čtvrtý srpen byl pro mě den nacpaný fotouměním. Nejdřív jsme s kamarádem zamířili do Rudolfina na  <a href="http://www.galerierudolfinum.cz/cs/vystavy.php4?v=63">Portréty</a>.

Špatné to nebylo, to ani náhodou. Ale byl jsem namlsaný chválou ze všech stran, takže jsem čekal trochu něco jiného. Ale rychle jsem se z toho dostal. To podstatné už je tu napsané, nebudu se opakovat. Jen musím říct, že jedna zpodobněná dívenka je opravdu nádherná :-) Zpozoroval jsem, jak se kamarád u jedné fotky zasněně usmívá. Tak jsem se šel podívat, co ho tak zaujalo. Dlouhou dobu jsme se okouzleně dívali oba :-)) A asi bychom to ještě nějaký čas vydrželi, kdyby se nám nezačal šibalsky smát pán z ostrahy, který si původně na židli o kousek dál četl noviny.  Závěrečná videoprojekce je docela síla a trochu nás s kamarádem potěšilo, že patříme do trochu jiné skupiny mladých lidí :-)

A shodli jsme i na tom, že to stálo za to.

Pán z ostrahy nebyla jediná naše interakce s pořadateli. Hned na úvod jsem měl delší rozmluvu s velmi příjemnou paní šatnářkou. Byla ze mě trochu na rozpacích. Podával jsem jí totiž batoh, na kterém jsem měl připnutou srolovanou bundu. Jí to přišlo otřesné a pořád se snažila mě přemluvit, že ji raději pověsí. Jenže mě dalo dost práce bundu tak pěkně na ten batoh urovnat, takže jsem se paní šatnářce snažil vysvětlit, že té bundě to neublíží. Je to bunda do drsných podmínek, a to nejen klimaticky. Asi mi nevěřila, na ten vyčítavý pohled při odchodu si budu pamatovat. Dalším zážitkem byla paní, která trhala vstupenky. Jen jsme vešli, se slovy:"Á, dnešní první návštěvníci a tak mladí, to bude dneska krásný celý den!" se na nás doslova vrhla a odtrhla mi místo kontrolního ústižku velikostně odpovídající část z druhé strany :-)

Výstava byla otevřená od deseti hodin, v 10:03 už jsme byli uvnitř a díky tomu jsme tam byli po celou dobu sami, vyjma jedné slečny, kterou to evidentně nebavilo.

Poučení si z toho odnáším dvojí. Za prvé jsem rád, že jsem už omezil žvýkání žvýkaček na minimum. Za druhé, až půjdu někdy na podobnou akci, předem odepnu bundu z batohu a strčím ji do batohu, abych nedrásal nervy pečlivých šatnářek :-)

Další výstavy už pro nás probíhaly více v poklidu. Druhá v pořadí byla výstava od National Geographic - <a href="http://www.national-geographic.cz/divocinavsrdci/">Afrika, divočina v srdci</a>. Na tu jsem se moc těšil a nezklamal jsem se. Tohle jsou totiž fotky mého srdce :-)

Výstavu tvoří tři související části. Nejdříve letecké fotografie, které jsou většinou naprosto úchvatné. Poté projekt šéfredaktora NG, což jsou fotky hlavně divoké zvěře - goril, gepardů, ... Ale ne jen příjemné záběry použitelné do katalogů cestovních kanceláří. Ale i pohled zabijácké gorily, slon pověšený na řetězech v kafilerii, sloní embro. Některé fotografie mají obrovskou sílu. Třetí částí jsou snímky zástupců různých domorodých kmenů. I tohle stojí za to. Zarazily mě, že každý druhý domorodec vyměnil tradiční oštěp za kalašnikov. Musím říct, že některé portréty jsou nečekaně sugestivní. Příjemná je všude znějící "africká hudba", spolu s originálními zvuky Afriky. A na závěr jsme dostali zdarma dvě starší čísla NG, parádní tečka :-))

I tady mám poučení. Až se dostanu do Afriky na území kmene, jehož jméno jsem zapomněl, ale začíná na M, honem rychle zmizím a nebudu nikoho moc provokovat :-)

Fotovýpravu do Prahy jsme zakončili na Kampě, kam dorazil projekt Yanna Arthuse Bertranda - <a href="http://www.zemekrasnaneznama.cz/">Země krásná neznámá</a>. Bertranda znám už delší dobu, proto jsem si nemohl nechat ujít jeho velkoformátové fotografie naživo. Výstava probíhá pod širým nebem, ve dne i v noci a zdarma. Značnou část expozice už znám z dřívějška, ale stejně jsem byl velmi spokojený. Nevím, čím to je, ale jeho snímky mi přijdou jiné, než obvyklá letecká fotografie. I v porovnáním s výše zmíněnými leteckými snímky na výstavě NG, se tváří jinak. Nejsou rozhodně špatné, ale nějak jsou prostě jinačí :-)

Co mi ale vadilo byl dav lidí. Pořád jsem se musel někudy prodírat, pořád si někdo stoupal přede mě, pořád pražilo slunce ... :-) Ale bylo to celkově fajn.

Poučení mi vyplynulo jedno - než někam na celý den jedu, pořádně se vyspím. Noc předtím jsem spal jen necelé dvě hodiny a v odpoledních hodinách už jsem začal pociťovat únavu.

A nejdůležitější poučení na závěr. Nikdy nepsat tak dlouhé komentáře k článkům :-(( Teď už se mi to nechce mazat, ale omlouvám se, že exhibuju na cizím blogu. Už se to nestane.

5 Hlander Hlander | 26. srpna 2006 v 14:57 | Reagovat

A omlouvám se za nepovedené odkazy, nečekal jsem, že nejdou vložit html tagy :-(

6 JM JM | 26. srpna 2006 v 21:17 | Reagovat

Hlander: přečteno. Máme úplně shodný plán podívat se ještě na obě ty výstavy, takže díky za doporučení.

7 Sargo Sargo | 26. srpna 2006 v 21:23 | Reagovat

Hlander: myslím, že délka je to poslední, zač je třeba se omlouvat. Naopak, skvělé počtení - a díky za varování ohledně bund :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama