Ještě k historii složeného adjektiva v baltštině

2. srpna 2006 v 7:23 | -JM- |  Recenze
Mám rád jazykovědné publikace. Ta, o které píši dnes, se zaručeně neočte. Prakticky vše, co se tam dozvím, tak obratem zase zapomenu. To má výhodu, že při dalším čtení mi to připadá nové a svěží.

Autor byl lingvista a většinou publikoval jen krátké výkřiky (v doslovu se píše, že byl velice oblíbený jako řečník na konferencích, čemuž po přečtení rozumím, protože psal stručně a poutavě i pro laika, přestože to laikům určeno nebylo). V této knížce jsou sebrány jeho hlavní práce.

Je to fakt zvláštní směska odhadem možná sto padesáti kratších i středně dlouhých příspěvků. Typicky se střídají články třeba v takovýchto řadách:
  • - k otázce baltoslovanských jazykových vztahů
  • - splynutí diftongických řad v nové horní němčině
  • - přízvuk českých slov v němčině
  • - o germanismech v kramářských písních
  • - k prostému instrumentálu v češtině
  • - k metodě výkladu Kafkových děl
  • - složené adjektivum v baltštině
  • - ještě jednou o konstrukci "je vidět Sněžka"
  • - k historii infinitivu
  • - slovanština a baltština v Evropě
  • - verš a pauza
  • - dvě česká rozmlouvání o lásce
  • - Čechovova humoreska Tlustý a tenký
  • - poznámky o relativní větě
  • - českomoravská židovská příjmení z místních jmen
  • - o poslední německé literatuře pražské
  • - slova fucmuc a fucek, flák a flek
  • - k diskusi o povaze vlastního jména
  • - slangová slova majznout, rambajs, šťabák a šťabajzna

Opsal jsem delší náhodný výběr z obsahu, protože názorně ilustruje, co čtenáře čeká.

Ke knize s takto širokým rozsahem témat může prostý blogger těžko co dodat, že. Snad jen k článku, kde se rozebírá slovo "vergl" a "verglovat". To sloveso prý má znamenat "otáčet klikou kolovrátku" a používalo se to prý jen zřídka před válkou. Musím říct, že "verglovat" jsme doma říkali poměrně běžně. Ale ne ve smyslu něčim točit, ale nečim silou zatřást. Třeba by se mohlo říct, když je zaseklej šuplík, "zavergloval sem s tim trochu a povolilo to", že jsem za to silou, ne příliš šetrně zatahal.

Jazykovědné publikace jsou zkrátka zábavné. A to ani nemusí být tak docela populárně naučné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hlander Hlander | 3. srpna 2006 v 11:03 | Reagovat

Ač nehumanitně zaměřen, jazykovědné publikace mám taky rád. A většinou si z nich taky pamatuju houby :-)

Teď mi na stole leží Rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině od Pavla Eisnera. Zaujalo mě to hnedka první věcí, kterou jsem tam četl.

Cituji:" Něco jiného je vyspělost národního jazyka, a něco jiného je úroveň národní kultury jazykové. Může se stát, že jazyková kultura národa pokulhává za jeho jazykem.

To je případ váš, vy lide čeští. Máte v ruce stradivárky, a hrajete na nich jako šumaři; zdědili jste varhany, a myslíte, že je to flašinet; pročež na tom vašem dvoře opravdu mnoho hlasů krákoře ..."

Ačkoli od napsání toho textu uplynulo hodně času, něco na tom bude pořád.

A to, že je to staršího data, se mi moc líbí. Člověk může srovnávat.

Třeba jsem netušil, že dříve slovo "fantastický" mělo záporný nádech. Pokud bylo něco dobré, bylo to "báječné", ale nikoli fantastické. Opět cituji:" To je fantastické, řeknu jen tehdy, soudím-li, že to svou nesmyslností, nenadaností, zvráceností přsahuje možnosti trojrozměrné reality. Tedy funkce veskrz záporná. Nic nebrání, proč bychom nemohli říci i Michelangelových skulpturách, o Smetnových hudbách, že jsou fantastické - ale neříkáme tak. Báječný - fantastický: dva světy našich soudů."

Když se nad tím zamyslím, trochu v tom slově tu nesmyslnost cítím, ale bez upozornění bych si toho nevšiml :-) A ten posun významu se mi líbí, je to zajímavé. O Michelangelových skulpturách dneska klidně řeknu, že jsou fantastické  a nechci je tím nijak schazovat :-))  O nějakých šedesát let dříve bych se možná dopustil foux pas :-))

2 Sargo Sargo | 3. srpna 2006 v 19:28 | Reagovat

Pánové, vás je radost číst... :-))

(A to si ani zrovna nepotřebuju šplhnout! ;-))

3 jm jm | 3. srpna 2006 v 19:38 | Reagovat

Copak hlander, nejlepší komentátor článků na světě!:-) Se nedivím Delíkovi, že Tě má za životní vzor!:-)))

4 po po | E-mail | 6. srpna 2006 v 15:56 | Reagovat

Já, prosím, též, neb Jára je jak majáku věž.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama