Jak se dělá evoluce

25. srpna 2006 v 21:16 | -JM- |  Recenze
Minulý týden jsem šel kolem knihovny a s překvapením jsem zjistil, že máme knihu Jak se dělá evoluce od Jana Zrzavého ve spolupráci s Davidem Storchem a Stanislavem Mihulkou, která vyšla už v roce 2004. Otevřel jsem ji a byl jsem okamžitě nadšen brilantním úvodem na téma, že evoluční biologie je vlastně druh historie a sdílí s historií i problém se spolehlivostí těch příběhů, které o minulosti vytváří. To by mohlo vysvětlovat, proč mě knížky o evoluci baví, přestože jinak vše přírodovědné mi je hodně cizí.
I kdyby nic jiného, tak doporučuji si někde v knihkupectví přečíst na stojáka tu úvodní kapitolu.

V uvodníku se též konstatuje, že o sepsání knihy přemýšleli tak dlouho, že v mezidobí už vyšlo spoustu jiné populárně-naučné literatury na téma evoluce, že nemá cenu opakovat již řečené. Takže se pak jen velice stručně rekapituluje pohled Darwina a darwinistů, jakož i - po objevení DNA a genů - pohled neodarwinistů (někdy se jim tady říká "staří neodarwinisté":-), kteří přinesli soutěž genů (či spíše soutěž alel). Pak se vysvětlují novější doplňky a trendy v tomto oboru.

Velkou část knihy zabírá polemika s tradičním tříděním živočichů, které ne moc respektuje evoluční souvislosti. To laikovi nedojde, že různé ty čeledi, řády a kmeny vytvořil někdo prostě podle oka, byť dle oka věci znalého. Na téma nevědeckosti tradičních biologických disciplín trousí autoři mnoho docela vtipných kousavých poznámek.

Zrzavý popisuje pokusy o vědecké srovnání blízkosti různých druhů, které vedou občas k podstatným přesunům v tradičním třídění. Já jsem ještě nikde nečetl (i když to zjevně není taková novinka), že je třeba jisté, že kytovci (jako delfíni a velryby) jsou nejbližší příbuzní sudokopytníků (žirafy, velbloudi, hroši). Sudokopytníkům jsou kytovci blíže příbuzní než lichokopytníci (nosorožci a koně)! Takže - když to zkusím interpretovat - velryba má blíže k velbloudovi, než má k velbloudovi kůň, nebo dokonce delfín je bližší bratránek hrocha, než nosorožec!

Jak kniha postupuje, tak je pořád techničtější a na konec se vysvětlují nějaké divoké spekulace o soutěží celých druhů; přiznávám, že postupem doby jsem se začal ztrácet a v závěru jsem podstatu věci už vůbec nepochopil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hlander Hlander | 25. srpna 2006 v 21:58 | Reagovat

Nu, není to jednoduché čtení. Ale je to naprosto super. Bez věcných chyb, příjemnou češtinou a s vtipem.

Souhlasím, že postupně je to složitější a složitější. Ale můžu říct, že jsou i obtížnější knížky pro mírně zasvěcené čtenáře :-)

Co asi není úplně známo, ale podle mě je to skvělé, je přístup autorů ke konkrétním příkladům. Oni neopisovali z anglicky psané literatury, ale z primární literatury (vědeckých prací) hledali svoje vlastní, dosud nikde nepoužité. Samozřejmě, těm notoricky známým se nevyhnou ani oni. Ale myslím, že zastánci dokonalosti oka nad textem povyskakují na židli :-)

Jinak mám dojem, že kytovci jsou přímo jednou ze skupin sudokopytníků, takže logicky k ostatním sudokopytníkům více příbuzní, než k sesterským lichokopytníkům. Ale pokud to bylo napsáno tak, jak jsi to sem přepsal, je to pravda a spletl jsem se. (Ostatně pro nebiologa je to stejně naprostý detail :-))

Mimochodem, tuhle knížku jsem Sargo doporučoval už asi před rokem ;-)

A na závěr si neodpustím poznámku, že se Stáníkem si tykám ;-DD

2 jm jm | 26. srpna 2006 v 9:56 | Reagovat

Díky, Hlandere - zde speciálně jsem dosti doufal v Tvůj komentář:-)

Já si vůbec nepamatuju, kdy jsme tu knížku kupovali, asi si ji koupila Sargo sama. Takže není vyloučeno, že v době, kdys jí to doporučoval, už to měla přečtený, akorát si nepamatovala jméno...:-) (uvidíme, jaké budou další komentáře....)

3 Sargo Sargo | 26. srpna 2006 v 10:11 | Reagovat

Sargo si ji zakoupilo (nevylučuje, že i na doporučení pana H., jehož doporučení si považuje, ale též je možné, že ho přilákala jména autorů :-)), přečetlo, bylo nadšeno, vesele ji zapomnělo, nyní po letmém nahlédnutí si matně vzpomělo, hlavně na ten pocit nadšení, takže mu nic nebrání si ji přečíst znovu.

Tomu říkám správná investice! :-D

Co si též pamatuji, že se mi tam velmi líbila přiměřená odbornost textů. Takže dnes mi to patrně bude náročnější, jsouce myšlenkami u vlastní evoluce... :-D

4 Hlander Hlander | 26. srpna 2006 v 13:22 | Reagovat

JM: Teď jsem si ještě vzpomněl na jednu věc. Připomněl mi to ten odstaveček o čtení v knihkupectví na stojáka.  Přesně takhle jsem totiž přečetl několik celých knížek v době mých gymnaziálních studií, když jsem občas čekal na autobus domů.

V mém oblíbeném knihkupectví prodávaly hodné mladé slečny, kterým nevadilo, že jsem tam tři dny v týdnu asi půlhodinu stál u police s knížkou v ruce. A pak dalších deset minut kecal s nimi ;-)

Moc velký rozdíl oproti jedné nejmenované pani v prodejně tisku na nádraží v Jihlavě, která mě nevybíravě vypakovala jen jsem otevřel časopis, abych se podíval na obsah.

Sargo: Klidně si ji přečti znova, ale je to jen šedá teorie, zelená praxe života ji stejně přebije :-D

5 Sargo Sargo | 26. srpna 2006 v 21:26 | Reagovat

Hlander: nejhorší je, že když takhle začnu číst někde knížku, často mě zaujme tak, že jí prostě musím mít... :-))

6 JaVi JaVi | E-mail | 29. srpna 2006 v 21:52 | Reagovat

Když může být nejbližším příbuzným slona daman (pro nezoology : tlustá myš s kopyty), proč by nemohl být delfín bratráncem hrocha ? My dva jsme taky příbuzní a to jediné, co máme vzhledově společné jsou brejle ... pochopitelně odhlédnu-li od tak zřejmých podobností, jako je shodný počet rukou, nohou, hlav a ostatních končetin :o)))

7 Sargo Sargo | 30. srpna 2006 v 11:28 | Reagovat

...cynik by řekl, že ještě pupek, ale fakt je, že jsme se dlouho neviděli :-))

8 JaVi JaVi | E-mail | 1. září 2006 v 0:08 | Reagovat

Sargo : Stručná zpráva o vývoji mého pupku - setrvalý stav. Vývoj pupku svého manžela si ohlídej sama :o)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama