Jak proběhly první narozeniny (1 měsíc)

7. května 2006 v 23:48 | -JM- |  Mrňousek
V sobotu měl Jáša narozky - byl mu jeden měsíc! To si prostě žádá něco do blogu a pár fotek, přestože od té doby, co máme Jáchyma doma, tak jde blogování trochu stranou. Ne, že by nebylo o čem nebo že by se nechtělo psát. To naopak.

Nejlepší by bylo možná pokusit se vyjádřit ten důvod ekonomicky: s klesajícím množstvím nabídky času pozdě večer, kdy se dobře píše, roste i hodnota tohoto zboží. Zejména pak roste hodnota jiných způsobů, jakými by se dal tento čas využít - například ke spánku; nejmenuje se tenhle koncept náhodou v ekonomii náklady příležitosti?
Narozeniny jsme oslavili hned v sobotu ráno prvním slavnostním vyjetím s kočárkem mimo zahradu. Jeli jsme do Úhonic Kačence pro koblihy na snídani. Sice to prožívala trochu jako kdybych někam Jáchyma unášel, ale vyjeli jsme.

Vlastně jsem si tak začal plnil svůj plán již z doby časného těhotenství, že v sobotu ráno vždy vytáhnu mrňousa někam ven na procházku a mamince dáme oddechnout. S tím oddychem to zatím nefunguje, ale jinak se to hned napoprvé osvědčilo. Jáša vydržel celou cestu vzorně, včetně čekání před obchodem.
Není moc času bilancovat. Ale určitě od té doby, co je doma, Jáchym pokročil o veliký kus. Už je to zase někdo jiný, než ten vyzáblý spáč. Třeba v sobotu v noci se mu podařilo mě poprvé naštvat.

Šli jsme někdy před půlnocí spát. Jáchym byl velice živ a vesel, tak jsme si říkali: kdy udělat výchovnou chybu, když ne o narozeninách! Tak jsme ho nedali spát do postýlky, ale vzali jsme si ho k sobě do postele. A když už ty výchovné chyby, tak rovnou více - tak dostal výjimečně i dudlíka.

No, dudlík ho zaujal. Zaujal ho natolik, že vzrušeně mával rukama, čímž si ho co chvilku zase vyrazil z pusy. No dobrá, nemám problém podat roztomilému miminku vedle mě třicetrkrát dudlík, když ho pak tak zábavně tahá!

Potom ale přišla fáze, kdy dudlík ještě pořád chtěl, ale už vlastně ne tolik, což se projevovalo tím, že ho vyplivl asi tak po 3 vteřinách, a za okamžik začal bulet. Na jídlo to ještě nebylo, protože byl velice brzy po posledním kojení.

Bojovali jsme, jak se dalo, až byla nějaká slušnější hodina na jídlo.

Co bylo pak, to už nevím. Ale ráno jsem nalezl Kačenku, jak leží obráceně na posteli, postýlku má přitaženou k sobě a má v ní strčenou ruku. Jáša prý trval celou noc na cucání nečeho, tak to musel obstarat maminčin prst.

Nezbývá, než hledět vstříc dalším výchovným zkušenostem!:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sargo sargo | 8. května 2006 v 21:36 | Reagovat

Tak nevím. Kdykoli jsem otevřela oko, Jášulka šikulka tahal dudlík jak zjednanej a obsluhu nepotřeboval :-D :-D

V noci ale měl nějaký záchvat po něčí blízkosti. Půlku noci si mojí ruku strkal vytrvale do pusy, tu druhou se alespoň držel jak klíště. Vyžehlil si to na dnešek, kdy naopak spal neobvykle dlouho a tvrdě a ještě v noci hrozně rychle pil, aby se maminka vyspala :-)))

2 lucka lucka | E-mail | 18. května 2006 v 15:10 | Reagovat

A představte si, že já mám tohle dvakrát :-)!!! (bohužel minimálně u Mariánky nepřeháním, Miška je naštěstí kapánek hodnější, ale ségru dost rychle dohání...) Přeju pevné nervy a pokud možno klidné spaní.

3 JM JM | 19. května 2006 v 6:51 | Reagovat

Jo, jo - často si na vás vzpomeneme, jaký to je asi ve dvojím balení:-) Hodně štěstí.

4 Helena Srbová Helena Srbová | E-mail | 26. května 2006 v 18:57 | Reagovat

Ahoj Járo. V první řadě bych ti chtěla poblahopřát k miminku. Je to opravdu nádherný chlapeček. Má sedmiletá dcera, když ho uviděla, zatoužila po dalším sourozenci. Do toho já ovšem už nejdu, tři dětičky stačí. Mimochodem, máš velice sympatickou manželku. mějte se všichni tři krásně a dobře vám radím, užívejte si miminka, co to jde. Jestli přemýšlíš, kdo ti to vlastně píše, zavzpomínej si na svá středoškolská léta.

5 jm jm | 26. května 2006 v 19:39 | Reagovat

Hola, Heleno! Díky za přání. Vidím, že za vámi sme teda ještě hodně pozadu...:-)

6 Jana Slížová Jana Slížová | E-mail | 27. května 2006 v 16:56 | Reagovat

Ahoj Járo,

ještě že mám tu Helču. Dneska mi psala, že jsi přidal do spolužáků odkaz na svůj Blog. Gratuluju k miminku. Malý je vážně užasný. Já mám už šestiléto raubíře, který teď velice propaguje plánované rodičovství a momentálně nutně potřebuje brášku Péťu. Minulý týden to byl Matýsek. Taťka nám úspěšně udělal atestaci, na kterou si vyžádal klid, takže asi není na co čekat. Díky za inspiraci, už si pomalu nepamatuju, jaké to bylo s miminkem. Pozdravuj manželku Kačenku. Na první pohled vypadá velmi mile. S miminkem přeji pevné nervy, ale hlavně hodně radosti.Dětičky opravdu dávají životu ten nejúžasnější rozměr! Směle pokračuj, myslím, že se Ti dílo daří :-)). A s tou žehličkou vypadáš fakt dost dobře! Ahoj, Jana!

7 jm jm | 27. května 2006 v 17:10 | Reagovat

Zdravím, Jano:-) Díky, díky - tak vzhůru do dalších akcí, ať nezůstane jedináček!

8 jm jm | 27. května 2006 v 17:14 | Reagovat

2 Helena+Jana

P.S.: Měly jste ze své výše zezadu vždycky největší přehled po třídě a koukam, že si ho udržujete pořád!:-)

9 Jana Jana | 28. května 2006 v 1:14 | Reagovat

To víš, já s policejními geny jsem to měla vždy dané. Dneska s účinností z. č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů se musím spolehnout na dobrovolně postkytnutá data svých milých spolužáků a na svoji místní a osobní znalost. Měj se  hezky a snad proběhne nějaký sraz. Jo a   mám pro Tebe jeden poznatek, v Ostrově jsou daleko psychicky vyrovnanější holubi a sýkorkám všechno sežerou. Jo a podle nejnovějších vědeckých výzkumů jsou prý imunní i vůči H5N1. No, máme se co učit. Měj se a pozdravuj svojí sympatickou rodinu! J.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama