Popis jednoho porodu (aneb jak jsme nerodili ve Vrchlabí, dokonce ani v Hořovicích, ale nakonec v Motole)

11. dubna 2006 v 21:59 | -JM- |  Mrňousek
Říkal jsem si, že na tomto blogu by neměl chybět alespoň stručný zápis o porodu. Vlastně tu už měl dávno být.

Problém je právě v tom "stručný". Bylo tam příliš mnoho peripetií. Zkusím alespoň hlavní body.

- Ve středu ráno si Kačenka stěžovala, že jí bolí bříško jinak než dosud. Přes den se radila porůznu na webu a Markéta ze Svárova jí nakonec potvrdila, že to jsou poslíčci.

- Byl jsem v práci déle, udělal jsem večeři a bylo už pozdě. S ohledem na ty poslíčky jsem se ještě vybičoval, že už skutečně nepůjdu do postele, aniž bych umyl svoji starou tašku z vejšky, do které si Kačenka měla balit do porodnice. Tašku jsem teda před půlnocí vydrbal ve vaně a dal uscnout. Pak jsme šli spát. Vlastně spát jsem šel jen já, Kačenka nespala.

- Vzbudila mě ve čtvrt na sedm ráno se slovy "jedeme do Motola". Na nic jsem se neptal. Viděl jsem, že Kačenka je klidná a odhodlaná a já bych zbytečně jen zmatkoval. Šel jsem se oholit a vysprchovat a Kačenka si zbalila tašku.

- Cestou už jsme měli stahy. Ale oba - poučeni literaturou a zkušenostmi - jsme byli přesvědčeni, že je to jen falešný poplach, protože je přeci moc brzy a všichni říkali, že první dítě obvykle přijde o dost později po očekávaném termínu. A my jsme byli měsíc a dva dny před ním.

- Pravidelnější stahy začaly Kačence někdy v dvě ráno, od šesti pak byly skutečně bolestivé, velice pravidelné, se zkracujícím intervalem.

- V autě mi řekla, že volala do Vrchlabí i do Hořovic, kde jsme původně chtěli rodit. V obou porodnicích byli ochotní, řekli jí, že je třeba jet do porodnice, ale že takto předčasný porod by nemohli provést a stejně by nás převezli.

- Byl to opravdu vynikající okamžik: v autě svítila kontrolka nedostatku benzínu. V peněžence jsme měli asi 1500 a na účtech skoro nic po březnovém daňovém víru. Byl jsem odhodlán čekat na výplatu bez výdajů po pondělním trapasu v Hornbachu: jelikož jsem věděl, že na účtu v živno už mám jen asi tři tisíce, chtěl jsem platit kartou ze spořky, tam mi to ale hlásilo, že tam není 1750 Kč na zaplacení. Tak jsem to zaplatil ze živno a doufal, že do výplaty nebude žádná platba. Prostě ideální situace na porod!

- Kde je vjezd do motolské nemocnice, jsem si všiml, když jsem jezdil okolo. Ale tentokrát jsem to zkusil podle značek, což bylo špatně. Na druhý pokus jsme všek vjeli správně. Jedno vrácení a už jsme stáli na parkovišti pro invalidy před hlavním vchodem.

- Na příjem porodnice jsme dorazili nějak ve čtvrt na osm. Bez velkého ptaní nás hned vzali a Kačence začali hned měřit stahy. Já čekal za rohem v čekárně. Zapnul jsem si mobil a smsoval do práce, že přijdu později, protože jsme v porodnici, ale že to je nejspíš falešný poplach.

- Za chvilku za mnou přišla trochu rozpačitě sestra, že manželka vzkazuje, že v tašce je Pán prstenů. Tak jsem ho vzal a nesl ho do ordinace. Trochu jsem se divil, že by byla Kačenka až takovej chlapák, že by si při porodu chtěla číst, ale proč ne. Ale nechtěla to pro sebe, ale měla obavy o mě, abych se nenudil. Musím říct, že to byly obavy docela zbytečný.

- Za nějakou dobu jsem slyšel sestru, jak říká Kačence, že tam nevidí absolutně žádné stahy. Ať dýchá normálně, říká si, že se nic neděje, že to nic není. Pro jistotu ale ať počkáme ještě chvilku na lékaře.

- Jsem si říkal: "No vida, jedeme domů a nakonec budu v práci ještě dřív než normálně."

- Kačenka se oblékla a přišla za mnou do čekárny. Různě se opírala o futra a o stůl. "Jestli tohle jsou poslíčky a bude to trvat ještě měsíc, tak fakt nevim, jak vydržim ten skutečnej porod".

- Za chvíli přišel vyšetřovat doktor. A už jsem slyšel: "tak paní, rodíme." Kačenka mě chvilku posílala domů ještě pro věci a převléct se do pohodlnějšího oblečení; přes to, že na všech školeních nás upozorňovali, že v porodnicích bývá horko kvůli mrňousům, tak ať se oblečeme pohodlně a lehce, vzal jsem si ráno samozřejmě kalhotové kalhoty a košili se svetrem. Myslel jsem při oblékání jen na to, abych nevypadal jako úplná socka a mohl sebevědomě seřvat kohokoliv, kdo by mě nechtěl pustit autem až ke vchodu.

- Pak jsem slyšel, jak sestra začíná vyplňovat s Kačenkou nějaký dotazník. Ptala se mimo jiné, jestli souhlasí s přítomností studentů medicíny u porodu. Odpověď jsem neslyšel, ale tušil jsem, že byla ano. Za chvilku pak sestra přestala se ptát a přinesla formuláře mně, ať to vyplním, což jsem udělal.

- Sestra mě poslala do přízemí zaplatit do pokladny 700 Kč za otce u porodu. Měl jsem na to, ale pomalu, ale jistě jsem se blížil tímto finančně k nule.

Po návratu s příjmovým dokladem v ruce jsem zjistil, že nebude žádné ježdění domů ani převlékání. Kačenka už byla na porodním sále. Dovedli mě do šaten a ukázali skříňku, kam jsem nacpal tašku a svoje oblečení. Půjčili mi dřeváky a takové světle modrozelené medicínské plátěné kalhoty a vestu. Cítil jsem se v tom hodně pohodlně. Kalhoty měly rozkrok hodně nízko - na starý kolena jsem z toho měl takový dost hiphopový pocit:-)

- Porodní sál byl klasický ten nesprávný, který kritizují ve všech alternativních mateřských centrech a diskusních fórech: velká hala, kde je jen několika zdmi odděleno vedle sebe asi pět nebo šest boxů, mezi kterými se volně chodí a všechno je slyšet. V hlavách jsou otevřené do chodby, kudy volně prochází veškerý personál.

- U porodu bylo asi deset lidí a různě se střídali. Ale nebyl jsem proti, protože byl předčasný, a tak vedle porodníků někteří z nich byli určitě dětští lékaři připravení pro případ komplikací. V rohu se tísnili asi tři vyděšení studentíci, z čehož jsem si potvrdil správný odhad Kačenky názoru. (Později říkala, že už to bylo jedno a na někom se přece učit musí; a většina žen určitě jejich přítomnost zakáže.) Prostě o nějakém soukromí a intimitě nemůže být řeči. Nelze však nepoužít okřídlenou frázi, že tenhle porod fakt nebyl o příjemném prostředí, ale o lékařské péči pro nedonošeného novorozence.

- Lékař nám říkal, že jsme měli přijet už dávno včera, že dalo ještě něco dělat. Asi měl na mysli pokusit se oddálit porod. Popravdě řečeno, nakonec jsme byli spíš rádi, že to proběhlo takto bez dlouhého čekání v porodnici a medicínských pokusů.

- Stál jsem vedle Kačenky a držel ji za ruku. Několik prvních kontrakcí měla Kačenka prodýchat. Vysvětlovali jí, že má dýchat velice povrchně a velice rychle. Jednu chvíli z toho úplně omdlela; sestra jí lehce propleskla, ať se probere. Taky si Kačenka stěžovala, že je neslyší, co jí říkají. Mne slyšela prý dobře. Asi jsem mohl být platnější, kdybych tlumočil toho víc, ale od začátku až do konce jsem bulel a moc deklamovat mi nešlo:-)

- Kačenka si stěžovala na horko. Tak jsem si říkal, že by přišla vhod ta půllitrovka vody, co jsme měli s sebou v tašce. Vyběhl jsem po chodbě do šatny. Začal jsem šátrat v tý blbý tašce, ale nemohl jsem vodu nikde nahmatat. Ze sálu jsem slyšel nějaký křik, jak byla další kontrakce. "Ježiš, já tu prošvihnu porod hledáním idiotský flašky!" No, ale vrátit se bez vody jsem nechtěl. Vzpomněl jsem si, že možná zůstala v té čekárně. Nebylo to daleko, tak jsem tam vlítnul, i když asi jsem běžel přes tu ordinaci, kde možná někoho vyšetřovali, ale to si nejsem jistej. V čekárně flaška byla na stole vedle dalšího bledého čekajícího otce. Popadl jsem ji a mazal zpátky.

- Řekl jsem sestře, ať mi dá nějaký papírový kapesník, nakapal jsem na to vodu a otíral Kačence čelo. Pak jim to taky došlo a sestra přinesla mokrou plenu a otírala Kačence obličej. Kačenka potom říkala, že jí to hodně pomohlo.

- Pak řekli, ať už tlačí. Napřed se Kačenka zakláněla a pořád si dávala ruku za hlavu. Tak jí poučili, že ruku nahoru nesmí. A musí se naopak předklonit do klubíčka a pořádně tlačit. Jako když jde na velkou. Párkrát to moc nešlo a po chvilce tlačení přestala. Sestry a doktor začali Kačence říkat, ať se nebojí. Tak jsem jim akorát přerývaně opakoval: "ona se nebojí, akorát nemá sílu."

- Když se tlačení začalo dařit, byl Jáchym venku tak na tři čtyři kontrakce bych odhadl. I když čas běžel hodně rychle a nejsem si zpětně jistý. Narodil se v 9:05. Byl mrňavý, ale venku vzorně trošku zakřičel, ale za pár sekund si řekl, že povinnosti učinil zadost a ztichnul. Sestry ho vzaly a nesly přes chodbu do takové jakoby kuchyňky. Šel jsem s nimi. Tam ho na pultu otřely, nakapaly mu něco do očí a hadičkou vypumpovali plodovou vodu (už nevim, jestli z plic nebo ze žaludku). Pak ho zabalily do plen a podali mi ho, ať ho donesu mamince.

- Čekal jsem, že novorozenci jsou strašně oškliví. Ale Jáchym mi vůbec ošklivý nepřipadal; v těch plenách byl naopak velice krásnej. Vzal jsem ho do rukou. Na děti jsem nikdy nebyl, ani na zvířata; rozhodně jsem takové věci nebral do rukou. Ale tady mi to přišlo naprosto přirozené a byl jsem si zcela jistý. Sestra na mě koukala trochu vyděšeně a řekla, ať mi neupadne. Vzpomínám si, že mě to urazilo a podíval jsem se na ní odpovídajícně:-)

- Jáša byl prostě úžasný! Cestou k porodnímu lůžku jsem si ho prohlížel. Byl klidný, měl otevřené oči a díval se na mě. Tvářil se vysloveně přátelsky. Pak jsem ho položil na chvilku Kačence na prsa. Viděl jsem, že je to dobré, protože Kačenka prohlásila: "uf, to byl ale porod!"

- Pak ho odnesli na dětskou JIPku a Kačenku zašili. Trochu se cukala a sestře řekla, že bolest by snesla lépe, kdyby si to mohly rozdat s mečem v bitvě. Mno, prostě takový stylový porod:-)

- Pak nás tam nechali samotné jen s jednou sestrou, která byla zjevně ten den poprvé na tomto místě, protože nějaká šéfová sestra jí pořád říkala, co má dělat. Musím říct, že na tom sále v žádném případě nebylo horko, byla tam dost zima a Kačenka se začala silně klepat. Tak jsem je popohnal, ať přinesou konečně deku.

- Na sále jsme pak byli sami dvě hodiny a povídali jsme si co a jak. Když na chvilku omdlela, tak prý upadla Kačenka do mikrospánku a zdálo se jí, že rodí a křičí. Pak se probrala a zjistila, že rodí.

- Za nějakou dobu jsme slyšeli ob pár boxů, jak tam vzlyká bolestí nějaká jiná rodička. Kačenka, která byla do té chvíle klidná, se lítostí nad tou druhou na chvíli rozbrečela. Celkově se prostě opět potvrdilo, že jsem docela bábovka a Kačenka v krizových situacích naopak zachovává ledovou rozvahu. Jinak jsme byli ve velice povznesené náladě a v klidu se bavili. Sestry jsem se zkusil zeptat, jaké mají pokoje, a jestli by neměli jednolůžkové. Tím jsem se jí zjevně znelíbil coby někdo, kdo se chce povyšovat, a odsekla mi, že jednolůžkový pokoj mají jeden a je beznadějně obsazen nadlouho dopředu.

- Po dvou hodinách jsem Kačence dal tašku a odvezli ji. Já jsem se šel podívat na Jášu na Jipku. Dali mi bílý zelinářský plášť na tkaničky, kterému říkají empír, a igelitový pytlíky s gumou na boty. Byl jsem rád, že neleží v inkubátoru, ale jenom ve vyhřívané postýlce. Ležel na břichu, v ručičce měl zapíchnutou infuzní hadičku s výživou. Vysvětlili mi, že dýchá pěkně sám, ale pro jistotu má v nose zastrčenou další trubičku, kam mu přifukujou kyslík, a v pusince druhou trubičku, aby to lépe odcházelo zase pryč. Zrovna, když jsem na něj koukal, tak se probral, a trubičku z nosu si odendal. Už ji potom neměl nikdy, protože si ji nenechal dát. Udělal jsem si jednu fotku mobilem.

- Vymotal jsem se z nemocniční minizácpy, která vznikla před placením parkování. Jel jsem na Zličín do čínskýho bufetu a do mekáče na kafe. Když jsem v klidu seděl nad kafem, zavolal jsem tatínkovi, originálně ho pozdravil "nazdar, dědo" a informoval, že to vypadá dobře.

- Doma jsem se pak věnoval hlavně rozsílání emailů na všechny strany a odepisování na první reakce. Byla to taková koupel v gratulacích a pýše:-)

- Založil jsem filmy do foťáků, připravil si fotobrašnu a odpoledne jsem vyrazil na návštěvu.

Tak tohle jsou moje chaotické zápisky z jednoho porodu, který byl dlouhodobě a pečlivě připravován úplně jinak, než se nakonec odehrál:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fejí Fejí | 12. dubna 2006 v 21:49 | Reagovat

Ještě jednou gratuluju...Když to čtu, tak ...(ach jo, ty trojtečky...) tak se mi chce skoro brečet. A tak vůbec... Už nevím, co napsat...

2 jm jm | 12. dubna 2006 v 22:47 | Reagovat

fea: :-))

3 Jarda z příbuzenstva Jarda z příbuzenstva | E-mail | 9. května 2006 v 16:41 | Reagovat

Hu, to teda byla story :o)

Ale musím ocenit, jak jste z toho s Kačenkou vybruslili, když se mrňátko rozhodlo "úderničit" a plnit plán před termínem. Hlavně, že to dobře dopadlo :o)

P.S. O rovný měsíc starší Jášova kámoška Karinka už se těší, až se v létě seznámí ;o)

4 jm jm | Web | 9. května 2006 v 23:08 | Reagovat

Nazdar příbuzenstvo!:-) už se taky těšíme!

5 Pátrač Pátrač | Web | 7. října 2007 v 16:17 | Reagovat

Mno, tak teď mám z potomstva ještě větší depresi než dosut... =D

6 jm jm | Web | 8. října 2007 v 21:48 | Reagovat

Patráč: Třeba to bude spíš z četby nepřiměřeně dlouhého článku...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama